KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846 - 1878)
 

Život mezi Křížem a Slávou
Milá Mirjam, Abellin je malá vesnice, vzdálená 25 km od Nazareta, s úzkými uličkami, chudými bílými domky, které jsou ale obklopeny velkými poli a sady s pšenicí, olivovníky a fíkovníky. Z vrcholku kopce, na němž vesnice stojí, je možné přehlédnout jedno z nejkrásnějších panoramat Galileje: na severu je masiv Hermonu, na východě pahorky Dolní Galileje, na jihu velkolepé údolí Esdrelon, na severovýchodě rozeznáváme písečné duny v Akko a záliv Haify, který se otevírá do Středozemního moře, a v dálce je vidět pohoří Karmel. V blízkosti leží Nazaret. Ten prostý Nazaret Marie, Josefa a Ježíše. Tam ses Ty, milá Mirjam, narodila 5. ledna 1846 jako dítě Georgese Baouardyho a Marie Chahyn. Oba patřili k řecko-melchitskému obřadu. Tvoji rodiče ale nepocházeli z Abellinu. Otec přišel z Horfesche, 20 km od Akka, a přestěhoval se do Abellinu kvůli strašné události: potom co byl obžalován z vraždy, uvězněn a znovu propuštěn, protože byl nevinný, nemohl snést řeči lidí o sobě. Říkalo se: „To je ten, co seděl v žaláři.“ Tak se přestěhoval do Abellinu. Kříž byl od začátku ve Tvé rodině stále přítomný. K tomu Tvoji rodiče ztratili dvanáct dětí, jedno po druhém, i když toužili po kvetoucím životě. Po brzké smrti těchto dětí se už zdálo, že v domě Baouardyových už nic nevykvete. Plni bolesti našli Tvoji rodiče útočiště ve víře a cestovali do Betléma ke slavné „Mléčné jeskyni“, kde podle tradice Svatá Panna kojila Ježíška. Tato jeskyně byla tenkrát poutním místem křesťanů a muslimů, kteří si chtěli vyprosit dar nového života. V prostotě srdce slíbili Tvoji rodiče Madoně, že to děvčátko – pokud jim bude darováno – zasvětí jí a dají jí Její Jméno: Mirjam. Pak ses narodila Ty a dva roky po Tobě Tvůj bratr Boulos. Toto velké štěstí netrvalo dlouho; za několik málo dnů jste ztratili oba rodiče. Nejdříve otce, pak matku, která tu bolest nemohla vydržet. Tvůj otec ale, který věděl, co jeho smrt bude pro Vás znamenat, se obrátil na svatého Josefa s těmito slovy: „Velký a mocný svatý, pohleď na svoji dceru. Maria je její Matka. Ochraňuj ji a buď jejím otcem.“ A svatý Josef Tě neponechal na holičkách, jak se později ukázalo. Tvůj bratr byl svěřen jedné tetě z Taršihy. Tak byl tento bratr, kterého jsi tak vroucně milovala, odejmut z Tvé přízně, milá Mirjam, a Ty jsi ho už neměla nikdy spatřit. Ty sama jsi byla přijata strýcem, který se později usadil v Alexandrii v Egyptě. Nebe a Život Boží se o Tebe brzy zajímaly, ale Ty jsi přes všechnu pozornost strýce zůstala sirotkem. Jednoho dne, milá Mirjam, jsi dostala darem ptáčky, abys je držela v čistotě. Myslela jsi, že bude dobré, když je vykoupeš. Ubozí ptáčkové umřeli a Tys je musela plná zármutku pohřbít. Tu jsi uslyšela vnitřní hlas, který Ti našeptával: „Všechno na této zemi pomíjí. Dej Mi svoje srdce, pak zůstanu stále s Tebou.“ Tak začalo Tvoje duchovní dobrodružství s Hlasem Nebeského Ženicha: Neustále Tě sledoval na cestě Tvého chudého života náchylného k nemocem. Pak se Hlas znovu ozval s prosbou o Eucharistii pro Tvoje první Svaté Přijímání. Přijala jsi Je podivuhodným a zvláštním způsobem od svého faráře ve věku 7 let místo tenkrát předepsaných 12 let. Smýšlení Boží, které přesně znalo nebezpečí, jež číhá na malé děvče v Orientu, Tě tomuto nebezpečí nechtělo vystavit. Jednalo s Tebou jakoby násilím, aby Tě přivedlo ve velkorysém vzepětí Tvojí lásky v bezpečí ke Kristu, milá Mirjam. Vždyť brzy nastala Tvoje křížová cesta jako následek tohoto setkání a objetí s Nejněžnějším ze všech přátel. Když ses stala mladou dívkou, dosáhla jsi věku vdavek a podle zvyku Orientu Tě Tvůj strýc přivedl s nejlepším úmyslem, aby Tě provdal, aniž by znal Tvá přání. Bylo ti tenkrát 13 let, ale ve Tvém srdci se událo tolik věcí… a hluboko ve svém srdci ses rozhodla zůstat věrná Hlasu Ženicha. Ty jsi sotva znala hodnotu zasvěceného panenství, ale Milost Boží nám přichází v těchto věcech naproti, takže už nenechává místo v duši pro nic jiného. Naše vůle ale přece musí být do toho zapojena, a ve skutečnosti se vrací Hlas s novou zřetelností: „Mirjam, jsem u tebe, následuj Moje Vnuknutí, budu ti pomáhat.“ Nekonečný Jemnocit Boží… Tvým odmítnutím této svatby se rozpoutala bouře, která z Tebe na celý život udělala zajatkyni, milá Mirjam! Tvůj strýc si tenkrát myslel, že máš v srdci nějaký tajný vztah, a ničeho Tě neušetřil. Dostalo se Ti bití a pokoření. Tehdy jsi získala jednou večer náhodně útočiště v domě jednoho muslima, který Tvůj případ vzal jako podnět, aby křesťany kvůli takové krutosti proklínal a Tobě nabídl obrácení na islám a místo druhé ženy ve svém domě. Kvůli Tvému rozhodnému odmítání sáhl tento muslim po šavli a poranil Tě na krku. Byla bys zemřela, kdyby Tě neošetřila tajemná, jako řeholnice oblečená paní. Později jsi pochopila, že to byla Svatá Panna. Tenkrát začalo Tvoje opravdové vyhnanství. Nějaký čas jsi byla služebnou v rodině v Bejrútu a zase později jsi přišla jako kuchařka do Marseille ve Francii. Také Tvoje řádové zasvěcení v Tobě zrálo a vstoupila jsi do noviciátu sester svatého Josefa od Zjevení. Ale po dvou letech jsi nebyla připuštěna k profesi. V jednom vidění ses dověděla, že svatá Terezie z Avily poprosila svatého Josefa o přízeň, aby Tě směla mít mezi svými sestrami. A skutečně jsi vstoupila v červnu 1867 do Karmelu v Pau v diecézi Bayonne. Tvůj řádový život byl zvláštní, protože byl bohatý na mystické jevy. Ty jsi nikdy nebyla ve škole, milá Mirjam, měla jsi potíže, aby ses naučila francouzsky, ale přece jsi psala modlitby a mystické básně v perfektní francouzštině. Extáze, stigmata, zjevení, propíchnutí srdce, dramatické fáze ďábelských útoků obklopovaly Tvůj prostý život tajemstvím, ale Tvé sestry na Karmelu pochopily, že mají mezi sebou mimořádný důkaz Přítomnosti Boží. V letech 1870 až 1872 jsi byla poslána do Mangalore v Indii, abys na prosbu mimořádného karmelitánského biskupa Marie Efréma založila nový Karmel, a byla jsi první sestrou, která na tomto vzdáleném kontinentu složila své profesní sliby. Ale tam Tě očekávala zkouška temné noci, v níž hrál hlavní roli Ďábel strašnými útoky, především aby Tě přinutil k odchodu z řádového života. Pod tímto neuvěřitelným vlivem Ďábla byla Tvoje vůle skoro zničena. Měla jsi návaly vzteku, neposlušnosti, ztrátu odvahy, a dokonce myšlenky na sebevraždu. Jednoho dne se Ti také podařilo překročit bránu klauzury, aniž bys věděla, jak se to stalo. Tvoji představení nabyli tehdy přesvědčení, že mystické jevy Tvého života nepocházely od Boha, a poslali Tě nazpět do Francie. Ve skutečnosti byla tato strašná zkouška jednoznačným znamením, že mimořádné Dary Ducha před Bohem málo platí, jestliže nevedou k nejhlubší pokoře. Vždyť také prostí lidé jako Ty mohou trpět touto chybou pýchy, která může duši zničit. Tak dopustil Bůh tuto zkoušku, o níž je možno říci, že se vyskytovala u všech velkých mystiků Církve.

Stavba Karmelu v Betlémě
V roce 1875 došlo na Tvůj velký projekt: vystavět Karmel v Betlémě. Asi deset řeholnic se nalodilo 20. srpna onoho roku v Marseille a přicestovalo 11. září po mezipřistání v Alexandrii do Betléma. Ihned začaly stavební práce a díky Tvojí neúnavné píli rychle pokračovaly. Bylo potřeba udělat z jednoho domu klášter. Dne 24. září se konalo posvěcení tohoto provizorního kláštera jeruzalémským patriarchou, spolu s francouzským konzulem a vicekonzulem z Jaffy, několika františkány a několika sestrami od svatého Josefa. Sestry měly zůstat v tomto domě jeden rok, až do doby, kdy jsi zvolila ten pahorek, na němž David pásl svoje ovce – podle Zjevení, která jsi o tom dostala. Klášter ve tvaru věže připomíná „věž Davidovu“. Toto místo je odděleno od Chrámu Narození malým, hlubokým údolím jménem vádí Oum Ali. Během stavebních prací na novém klášteře, jehož dokončení ses neměla dožít, jsi měla jednoho dne, když jsi nesla dělníkům vodu, spadnout na schodech a zlomit si rameno. Tato zlomenina se ihned proměnila ve sněť. A ráno 26. srpna 1878 odešlas se zvoláním „Můj Bože, Milosrdenství!“ do Domu Otcova. Kniha Tvého pozemského života se tak uzavřela. Dne 13. listopadu 1983 Tě Jan Pavel II. blahořečil v Dómě sv. Petra památným projevem a učinil Tě první Palestinkou, která byla katolickou Církví povýšena ke cti Oltáře. Dnes spočívá Tvoje tělo v kapli malého kláštera v Betlémě, kterému patřila spolu s Bohem velká láska Tvého života – a to tak moc, že ses jednoho dne modlila: „Přiváděj stále lidi na tento Karmel, takové lidi, kteří jsou schopni Tě velebit a Tobě sloužit. Nedopusť nikdy, můj Dobrý Mistře, aby do tohoto společenství vstoupil nebo byl přijat někdo, kdo by netoužil po věčné Spáse.“ Je to dojímavá modlitba a my nepochybujeme o tom, že byla Tvým Pánem vyslyšena. Duchovními vůdci karmelitek z Pau byli otcové společenství v Betharramu, které bylo založeno svatým Michaelem Garicoitsem. Ti měli pokračovat ve svém úkolu od roku 1876 v Betlémě. Postavili tam velkou stavbu na jednom kopci, poněkud nad Karmelem. Milá Mirjam, toto společenství mělo přijmout Tvoje dědictví a učinit je známým ve světě a v Církvi.

Dcera proroků a Evangelia
Milá Mirjam, došel jsem ke konci tohoto dlouhého dopisu, ale musel jsem v této bohaté a zářivé knize Tvého života mnoho věcí pominout nebo bagatelizovat. Ty jsi byla ve skutečnosti duchovní dcerou proroků a Evangelia, protože jsi nám uměla zprostředkovat smysl pro Boha, smysl pro hřích, smysl pro obrácení. Ty jsi uměla vpustit do svého těla a duše Božský Hlas Ježíše z Nazareta jako záři ohně. Ty ses ráda označovala jako „malé nic“, ale toto „malé nic“, které jsi Ty, obsahuje více životní síly než stovky filosofických a teologických pojednání. V čase skepse jsi jako pravá dcera Karmelu uměla posílit přesažnost Boha Lásky, který nás provází loukami a močály naší doby. Ve skutečnosti zůstává Karmel horou největších rozhodnutí: buďto postavíme Boha nade všechno, nebo budeme sloužit modlám našeho dusného egoismu. Pro Tebe, milá Mirjam, znamená tato Velikost Boží – vůči níž jsme také „malé nic“ – být Bohem milována s mimořádnou vášní a věrností, znamená především Spásu a osvobození na všech těch cestách a ve vší osamělosti, které provázejí naši existenci. Ty jsi byla ve všem sirotkem, ale bohatá na Přítomnost Boží, protože jsi s typickým orientálním přesvědčením a vášní milovala …, aniž bys vyvinula onu přílišnou horlivost, kterou nacházíme u muslimů, u nichž vede bezpodmínečné podřízení se Bohu k víře v osud. Na cestě ukázané prorokem Eliášem, kterého jsi měla ráda, jsi vystoupala na Horu Karmel, která byla pro Tebe výstupem k Lásce. Na závěr je potřeba říci, že jsi byla rovněž Darem pro Církev. Ty jsi také zářivým způsobem zjevila přítomnost Ducha v Církvi. Všechno bylo pro Tebe znamením tohoto Ducha, všechno byla Milost, všechno bylo Slovo Boží, protože jsi uměla vesmír a lidstvo pozorovat mystickým a moudrým pohledem. To bylo také důvodem, milá Mirjam, proč Tě kdosi navrhl za patronku intelektuálů. A Bůh ví, jak je nutné, aby měli dnes takovou ochránkyni, jako jsi Ty. Uzavírám myšlenkou, že jsi plodem Svaté země, v níž nám všechno vypráví o Ježíši. Země, v níž se dnes utkaly dva národy v dramatickém a smrtonosném boji, v dosud nepřekonatelném protikladu vůči sobě navzájem. Každý z nich má dějiny, tradici, vlastní dějinné dobrodružství, které brání, aby zavládl mír. A přece jsi žila v této zemi, v níž Ježíš učil lásce a v níž zemřel, aby lidstvo konečně dosáhlo usmíření. Proto jsi nadějí pro tento mír, který snad jednou v daleké budoucnosti bude dosažen, který ale už teď je zapsán v Srdci Božím – že zavládne mír v této kolébce, v této nádherné a umučené zahradě Tvé země Galileje.