Ze „Života svatého Petra Tomáše", sepsaného jeho duchovním synem, kancléřem Filipem
(Patriarchovy poslední dny na zemi)
Když přišel svátek Narození Páně, můj otec sám konal Bohoslužby. Za hluboké noci se z karmelitánského konventu, v němž přijal pohostinství, odebral do chrámu ve Famagustě k slavnému matutinu. Sloužil tři slavné Mše Svaté, ale mezitím ho roztřásla zima. Byl totiž vyhublý posty a bděním, trpěl dušností a přitom měl na sobě jen letní šat, protože se držel příkladu svatých Otců, kteří žili na poušti.
V následujících dnech denně celebroval a bylo na něm znát, že svou nemoc skrývá. Ale v úterý ho přepadla silná horečka. Vykonal si generální i partikulární zpověď a vlídně promluvil ke svému domu. Pak se obrátil k relikvii Dřeva Kříže, uctil Ji a políbil, a se sepjatýma rukama prosil své nejbližší za odpuštění tak, že všechny dojal k slzám. Pravil: „Moji bratři a přátelé, kolik námah a nebezpečí jste snášeli, když jste mi sloužili! Trpěli jste hlad, žízeň, mráz, zažili nehody a soužení. Nikdy jsem vás nezahrnul poctami, ani jsem vás neodměnil tak, jak bych měl. A vy jste přesto dobrotivě a trpělivě snášeli mne i mé způsoby. Často jsem vás přivedl do situací, kdy vám šlo o život. Čím se vám mohu odvděčit? Odpusťte mi, odpusťte!"
Pak poručil, aby mu přinesli Nejsvětější Tělo Páně, a s velkou úctou a vírou Je přijal. Téhož dne v noci ve dvanáct hodin však požádal, aby k němu spolu s veškerým klérem katedrály přišel, oblečen v pontifikální roucha, laudinský biskup, vikář famagustské diecéze, a aby jej pomazal olejem nemocných. Mezitím svolal svůj dům, vzal si pontifikální insignie, a jako by nebyl nemocen, vlastní rukou vyhledal texty svátosti nemocných. Po nalezení (patřičné) strany pozorně naslouchal jejich předčítání, a než přišel biskupský vikář, lehl si na pytel prostřený na zemi a pokojně jej očekával.
Jakmile však uslyšel, že biskup spolu se vším klérem přichází, začal hlasitě, jako by byl zdráv, recitovat kající žalmy: „Hospodine, nekárej mě ve Svém Hněvu!" (Ž 6,2) Všichni mu odpovídali. Došel až do poloviny (sedmi kajících) žalmů. Už se mu nedostávalo tělesných sil, duševně však byl čilý a rukou naznačil biskupu vikáři, aby se k němu svým hlasem připojil. Tak se žalmy domodlil až do konce. Pak byl od svého vikáře pomazán olejem nemocných. Vytrvale odpovídal (příslušnými) slovy obřadu a pečlivě skrýval zrakům ostatních prostý hábit a škapulíř, které ustavičně nosil na svém těle.
Když obřad pomazání skončil, pomodlil se otec velmi zbožně Confiteor a obdržel od biskupa absoluci. Nadto biskupa i klérus, své nejbližší a všechny ostatní pokorně poprosil za odpuštění, jestliže je při vykonávání svého úřadu něčím zarmoutil. Také jim přikázal, aby jeho jménem poprosili za odpuštění všechny, kteří žijí na Kypru i jinde. Pak Bohu, svému Stvořiteli, odevzdal ducha dne šestého ledna roku Spásy tisícího třístého šedesátého šestého.
