Biografie (4)
Sv. Rafael od sv. Josefa (1835 - 1907)
Malý Josef čerpal svou víru a živil svou příslušnost ke katolické Církvi v národní poutní svatyni Ostra Brama ("Ostrá brána"), vybudované v bráně starého města. Obraz "Matky Milosrdenství" ho bude provázet po celý život. Hluboko v srdci mu zůstala také spřízněnost s karmelitánským Řádem, jenž poutní místo spravoval a hned vedle něj vybudoval svůj klášter a kostel svaté Terezie, vyzdobený řadou fresek z jejího života. Avšak hluboký a rozhodující ideál si malý Kalinowski utvořil zvláště v kostele Nejsvětější Trojice, na hrobech mučedníkůl zabitých pro Jednotu východních Církví s Římem. Smutek nad nespravedlivou porobou se mu neustále připomínal také proto, že naproti jeho domu se nacházel bývalý dominikánský konvent, který car přeměnil na vězení (v němž bude i on sám později vězněn). Jiné kostely a kláštery byly používány jako kasárna.
V osmi letech začal Josef navštěvovat Šlechtický ústav, kolej, v níž jeho otec vyučoval matematiku. Tam studoval až do šestnácti let, kdy s vyznamenáním ukončil docházku do prvního cyklu výuky, přestože "s odporem" odmítal "carský katechismus", který si vynucovali Rusové. Pokračoval pak ve studiích dvěma roky agronomie. Zde se rány otevřely: pro urozeného polsko-litevského mladíka nebyly jiné další možnosti vzdělání než studovat na některé z ruských univerzit a tím spolupracovat na vlastním poruštění. Josef měl veliké nadání na matematiku a přes své pochybnosti dokončil Inženýrskou školu v Petrohradě. Bylo to nejsmutnější období jeho života. Byl inteligentní, umírněný, ale oblíbený a vynikal ve studiu. Za pouhé tři roky byl už poručíkem, inženýrem a asistentem matematiky na uvedené akademii. Poněvadž se nacházel v prostředí nasyceném náboženskou lhostejností a vědeckým pozitivismem, začala jeho víra kolísat. Dokonce se začal domnívat, že zradil důležité povolání. V pokročilém věku vyznal:
Když si nyní připomínám některé významné okamžiky svého života, měl jsem tehdy (než jsem odešel do Ruska) požádat o vstup do diecézního semináře ve Vilniusu. A právě proto, že jsem to neučinil, mnoho let mého života, zvláště mládí, se roztříštilo na malé kousky a nepřineslo žádný užitek ani mně, ani bližním, a přišlo vniveč.
Je to přísný soud, vyřčený v letech duchovní zralosti překypující pokorou. Ve skutečnosti Bůh umí velmi dobře použít všechny tahy štětcem - i ty nejasné a křivé - pro vytvoření harmonického obrazu Spásy a svatosti, užitečného celé Církvi. Ovšem Josef až do stáří přemýšlel o tom, jak v mládí málem ztratil víru. V jednom dopise napsal: "Varuji se marnosti tohoto světa a hledám v tom pro sebe lék, ale nenalézám vnitřní klid. Musím říci, že jsem ve svém životě nikdy nepotkal člověka s tak slabou vůlí, jako jsem já." Cítil se duchovně nemocen. Zasmušile vysvětloval: "To je moje neštěstí: hledám ducha a nacházím jen hmotu." Pročítal Augustinova Vyznání a navštěvoval katolický kulturní kroužek.
