Biografie (5)
Sv. Rafael od sv. Josefa (1835 - 1907)
V té době se mu stala příhoda, která ho jistě vnitřně poznamenala. Náhle ho zachvátila touha vyzpovídat se, vešel proto do katolického kostela, ale ten byl prázdný. Poklekl u zpovědnice, ale nebyl tam žádný kněz, jenž by ho vyslechl. Josef se rozplakal a zaplavil ho nevýslovný smutek. Tato příhoda možná vysvětluje, proč později, už jako kněz, ačkoli byl nemocný a unavený, nikdy nedokázal opustit svou zpovědnici.
Roku 1855 se jako dvacetiletý mohl vrátit do vlasti na jakési krátké prázdniny, a silně ho rozrušil útlak svého národa Rusy. Napsal ve svých "Pamětech": "Vesnické obyvatelstvo bývalo v této oblasti dobré a pilné, ale bylo vystaveno mnoha útrapám, například vojenské službě trvající pětadvacet let. Ještě dnes, když píšu tato slova, se mi hrůzou třese ruka."
První prací, která byla mladému poručíku-inženýrovi svěřena, byl projekt železnice Kursk-Kyjev-Oděsa. Musel vyměřovat trasu vedoucí mezi bahnem a močály. V těchto opuštěných a nekonečných pustinách však dokázal, jak napsal, "pracovat sám se sebou a sám na sobě". Znovu nalezl Boha. Knížečka s mariánskými modlitbami, jež se náhodou ocitla v jeho rukou, pak pomohla jeho víře znovu vzrůst a zvroucnět osobitě polským způsobem. Práce na železnici byly v určitém bodě zastaveny kvůli nedostatku prostředků, a tak byl Kalinowski, který mezitím povýšil na kapitána generálního štábu, převelen do Brestlitevské pevnosti s příkazem dohlížet na opevňovací práce a zásobování.
Tento pobyt by měl být podrobněji rozveden, neboť se ukázal jako zásadní pro růst této hluboké osobnosti a jeho osobního charismatu. Zde totiž začal přemýšlet o svém pravém povolání a poprvé se pokoušel o laický apoštolát. Pevnost v Brestu Litevském na rusko-polské hranici byla a dodnes je chápána jako symbol, jako tavicí tyglík, v němž ještě dnes kypí nejrůznější dramata těchto dvou národů.
