Dopisy (18)
Sv. Terezie Benedikta od Kříže (1891 - 1942)
Breslau, 28.8.1932
Příští sobotu cestuji pravděpodobně s několika zastávkami do Paříže, kde se zúčastním konference o fenomenologii a tomismu. Konference se koná 12. září. Předtím bych chtěla jeden týden pobýt u Koyré, trochu poznat Paříž a mnoho získat pro svoje studia scholastiky. V polovině září se vrátím do Münsteru, abych se připravila na cyklus zimních přednášek.
Všude se setkáváme s potřebou mateřské účasti a pomoci, a tak je tedy možné v tom jednom slově mateřství shrnout vše, co jsme rozvinuli jako vlastní hodnotu ženy.
Když tovární dělnice nebo úřednice projeví zájem o osudy lidí, kteří s ní pracujív tomtéž prostředí, přiměje je vlídným slovem, zúčastněnou otázkou brzy k tomu, že jí otevřou svá strastiplná srdce, a ona brzy zjistí, kde je bota tlačí, a bude mít možnost zjednat nápravu.
Kam nás to na této zemi povede, nevíme a nemáme se předčasně na to tázat. To však víme, že těm, kteří milují Pána, vše prospěje k dobrému.
Velikost naší lásky k bližnímu je měřítkem naší lásky k Bohu.
Pro křesťana neexistuje cizí člověk. Nejbližším je vždy ten, kterého máme právě před sebou a který nejvíce potřebuje naší pomoci. Nerozhoduje, zda je příbuzný či nikoliv, zda je nám milý či nikoliv, zda po morální stránce je hoden pomoci či nikoliv. Láska Ježíše Krista nezná hranic.
Kdo Bohu dává, ten získává.
Pojďme, můj milý, do vinice!
Pojď, brzy zrána se chceme tiše podívat,
zda vinice kvete, raší, zda žene plody,
zda život žhne, zda réva se zelená.
