Dopisy (23)
Sv. Terezie Benedikta od Kříže (1891 - 1942)
Köln-Lindenthal, 20.10.1938
Zda je mystický život vyhrazen jen málo lidem? Váš spolubratr Garrigou-Lagrange se snažil ukázat, a to s veškerým důrazem (mnoho jiných ho v tom následovalo), že se jedná jen o rozvinutí tří Božských ctností a podstatné přitom je spojení s Bohem. Mimořádné však není toto spojení, nýbrž jen to, co se v některých případech k němu přidružuje: extáze, vidění a podobně. Že k němu dospěje jen málo lidí, je zdůvodněno překážkami na straně člověka. Náš Řád nesdílí tento názor. Ale obojí zdůrazňujeme k útěše těch, kteří nejsou mysticky omilostněni, že rozhodující je spojení s Bohem skrze vlastní vůli, to je srovnání s Vůlí Boží.
Naše svatá matka viděla již v povolání ke Karmelu povolání k nazírání. Totéž by se dalo říci o každém kontemplativním řádu. Myslím, že je to v každém případě bezpečná cesta udělat ze svého hlediska vše pro to, abychom byli prázdnou nádobou pro Boží Milost.
14. října se se mnou rozloučil můj bratr před odjezdem do Ameriky. Bylo to rozloučení možná navždy. Jeho žena se dvěma dětmi je tam již delší dobu, ty dvě starší jsou ještě v Německu. Můj švagr (otec našich dvou nejmladších) také hledá tam za mořem existenci pro svou rodinu vzhledem k tomu, že jim byla zde odebrána lékařská aprobace. To se stalo před několika měsíci. Následovalo vypovězení dětí ze škol. Obě navštěvovaly gymnázium, byly rok nebo půl druhého roku před maturitou. Susel je nyní nucena v jedné spřátelené rodině vykonávat těžkou práci v domácnosti. Ernst Ludwig se dostal na jeden statek, aby se seznámil se zemědělstvím. Můj starší synovec Wolfgang (26 let) je tam již několik let a chystá se nyní s dalšími druhy přesídlit do Argentiny. Jsem Vám velice vděčná za Vaši modlitbu.
"Buď Vůle Tvá", a to plnou měrou, musí se stát vodítkem pro křesťanský život. Musí nás vést od rána do večera, po celý rok a po celý život. Stane se pak jedinou starostí křesťana. O vše ostatní se postará Pán.
Člověk nesmí Pánu stanovit žádnou lhůtu. Jen tehdy je důvěra v Boha nezvratně pevná, setká-li se s ochotou vše přijmout z Rukou Božích. Jen On Sám ví, co je pro naše dobro. Kdyby nám někdy více prospěla bída a odříkání než příjemně zajištěné živobytí, nebo neúspěch a pokoření než úcta a vážnost, pak musí být člověk připraven i toto přijmout.
