Dopisy (28)
Sv. Terezie Benedikta od Kříže (1891 - 1942)
Karmel Echt, 29.10.1939
Tenkrát jste chtěla slyšet něco na téma: harmonická rovnováha mezi křesťanskou svobodou a klášterními předpisy. Myslím si, že rovnováha záleží ve slovech: "Fiat Voluntas Tua". Svatá pravidla jsou pro nás vyjádřením Božské Vůle. Přinést jim v oběť osobní náklonnosti je spoluúčast na Kristově Oběti. Podřídit se také nepsaným pravidlům a zvyklostem domu a přizpůsobit se vkusu komunity je požadavek lásky. Konáme-li to vše...není to omezování, nýbrž nejvyšší potvrzení svobody... Tímto způsobem také zjistíme, v kterých případech dovoleno či dokonce přikázáno dispenzovat se od nějakého předpisu... Tak přijde k svému právu i osobní svéráz bez hledání vlastního práva. Veliké dílo (Konečné a věčné bytí - tj. její velký spis) odpočívá. V prvních měsících mého pobytu zde jsem obdržela poslední korekturu II. svazku a první listy I. svazku. Dál už se nic nedělo, protože nakladatel ztratil odvahu. Veškeré snahy ztroskotaly. Nevidím jiné východisko, než vše přenechat Pánu. Vzhledem k tomu, že byla ukončena práce s korekturou, požádala jsem o práci v domě. Bylo to nutné, je nás jen osmnáct (jednu milou sestru jsme po strastiplném rakovinovém onemocnění v červenci pochovali), je zde jen malý počet mladých, plného výkonu schopných, a proto jsou velice přetížené. Od poloviny června zastávám místo druhé sestry u otáčecího se okénka a mou starostí je péče o refektář. K tomu ještě patří společná práce v té velké venkovské domácnosti (velké prádlo, sklizeň ovoce - v tomto roce byla přebohatá úroda -, jeho zpracování, úklid domu atd.). Vedle sedmi hodin vymezených pro modlitbu zbývá jen zřídka chvilka u psacího stolu.
Nepoužívám zvláštních prostředků k prodloužení pracovní doby. Dělám, na co stačím. Výkonnost se zřejmě stupňuje daným množstvím nutných záležitostí. Nečeká-li nic hořícího, ustane mnohem dříve. Nebe jistě dobře rozumí ekonomice. Je však velmi důležité, aby člověk měl tichý koutek, kde se může stýkat s Bohem, a to jako by vůbec nic jiného neexistovalo, a to denně. Nejvhodnější se mně zdají ranní hodiny, před zahájením denní práce; dále je důležité, že zde člověk dostává své zvláštní úkoly, nejlépe také pro každý den, aby si tyto úkoly nevolil sám. Konečně je třeba, aby se člověk viděl jen jako nástroj síly, se kterou musí zvláště pracovat, jako něco, co nepoužíváme my, nýbrž Bůh v nás.
Předpokladem mluvení o Bohu je Mluvení Boží. Jeho Nejvlastnější Mluvení je to, před nímž musí lidská řeč umlknout. Co nelze vyjádřit lidskými slovy, ani žádnou obraznou řečí. Je to uchopení toho, na něhož se obrací, a vyžaduje osobní odevzdání.
Pro všechno, co je konečné, je Věčná Láska Stravujícím Ohněm.
