O modlitbě...
Sv. Terezie Benedikta od Kříže (1891 - 1942)
Každá opravdová modlitba je modlitbou Církve: každou upřímnou modlitbou se něco děje v Církvi a Církev Sama se modlí, neboť Duch Svatý, který v Ní žije, je i v každé duši tím, který „se přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit“ (Řím 8,26). To je pravá modlitba, neboť „nikdo nemůže říci: Ježíš je Pán, než v Duchu Svatém“ (1 Kor 12,3). Čím by byla modlitba Církve, kdyby nebyla darem těch, kteří milují velikou láskou, Darem Boha, který je Láska? Úplný dar našeho srdce Bohu a Dar, který nám vrací – plné a věčné spojení, je nejvyšší stupeň modlitby. Duše, které ho dosáhly, jsou skutečně srdcem Církve: v nich žije Kněžská Láska Ježíšova. S Kristem skryty v Bohu mohou jen vyzařovat do druhých srdcí Božskou Lásku, která je má v moci, a přispívat tak k dokonalosti všech v jednotě s Bohem, což je v minulosti jako v přítomnosti jedinou Touhou Ježíšovou... Vše vytváří jediný celek pro blažené duchy, kteří došli k hluboké jednotě Božího Života: odpočinek a činnost, rozjímání a působení, mlčení a mluvení, naslouchání a vydávání se, přijímání v Lásce Božského Daru a opětování lásky přímo proudem díkůčinění a chvály. Pokud jsme na cestě a Cíl je ještě daleko před námi, zůstáváme pod zákonem časného života a současně jsme si jisti, že v Tajemném Těle se stane pro nás realitou Božský Život v plnosti při vzájemném a společném postupu Jeho Údů. Potřebujeme po celé hodiny naslouchat v tichu, nechat Boží Slovo v nás se rozvíjet, až nás podněcuje k Božím Chválám v modlitbě a práci. Tradiční formy jsou tak pro nás nezbytné a musíme se účastnit veřejného kultu tak, jak to nařizuje Církev, aby se náš vnitřní život probouzel, zůstával na přímé cestě a nacházel vyjádření, které mu přísluší. Pro slavnostní Chvály Boží musíme mít na zemi svatyně, abychom mohli konat slavnosti se vší dokonalostí, jíž jsou lidé schopni. Proto ve jménu celé Církve může chvála stoupat k Nebi, působit na všechny Údy, probouzet jejich vnitřní život a povzbuzovat jejich bratrské úsilí. Avšak aby tento chvalozpěv byl oživován z nitra, je ještě třeba na těchto místech modlitby vyhradit čas k duchovnímu prohlubování. Jinak tato chvála degeneruje v bezduché koktání rtů. Právě díky těmto ohniskům vnitřního života se uchráníme tohoto nebezpečí; duše tu mohou meditovat před Bohem v tichu a samotě, aby byly v srdci Církve pěvci lásky, která oživuje.
