Životopis (1)
Sv. Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1747 - 1770)
Ačkoli křesťané věří ve Vtělení Božího Syna, mohou i oni upadnout do nebezpečí, že budou svůj život žít sami: jako by Boží Syn neexistoval, jako by nepřišel, aby nás obdaroval Svou Přítomností, Svým Společenstvím, Svou Spásou. Hovoří o Něm jako o jedné z mnoha idejí, jako o ideji, která sice přináší Světlo a Útěchu, avšak zůstává pouhou idejí. Ano, Ježíš je pro ně určitou "hodnotou", je pro ně "orientačním a opěrným existenčním bodem", ale nemilují Jej celým srdcem, celou duší a celou silou. Když přemýšlejí o problémech života, nebo dokonce o problémech víry, zdají se jim Tři Božské Osoby, Otec, Vtělený Syn, a Duch Svatý abstraktními Bytostmi. Nepopírají Je, avšak je pro ně dostačující vzdát Jim povinnou úctu a potom se dál plně věnovat své práci, svým myšlenkám, rozhodnutím, plánům a zájmům. Tak se Církev stává místem lidí, kteří by měli být díky své víře o něco moudřejší a důslednější než ostatní, ale ve skutečnosti často nečekaně zklamou. I ty nejlepší křesťany, světce, máme ve zvyku posuzovat podle toho, co dokázali svým učením, svou pracovitostí a svým příkladem. To nejcennější z jejich zkušenosti, jejich vztah s Božskými Osobami, nám však uniká, protože mu nepřikládáme velký význam.
Nemálo z nás se domnívá, že František z Assisi, Ignác z Loyoly, Terezie z Avily, Kamil de Lellis a mnozí další, i naši současníci, by pro nás byli příkladem, i kdyby neexistoval Kristus, kterého milovali a který miloval je, i kdyby byli svůj život prožili sami, bez Boha. A tak zapomínáme, že svatí mají srdce. Proto Bůh někdy povolá světce, kteří mají jediný životní cíl: být milováni Bohem a milovat Boha celou hloubkou svého bytí. Díváme-li se na ně očima světa, nepozorujeme, že by konali něco mimořádného nebo říkali něco oslnivého. Vyznačují se jen tím, že planou spalující touhou po stále důvěrnějším a naprostém sjednocení se svým Pánem. Zdá se, že jejich život nepředkládá téměř nic, o čem bychom mohli vyprávět. Je tu však jejich vnitřní život, jehož skrytý příběh lze pouze vytušit. Nad ním pak možná pocítíme dojetí a snad i přání, aby alespoň malá jiskra z jejich ohně zapálila i naše srdce. Životy takových světců zaujmou jenom toho, kdo se uvnitř ptá: Co znamená být milován Bohem a milovat Boha celou svou bytostí? Jak se takové Lásce odevzdat? Jak Ji chránit, jak o Ni pečovat, aby mohla vyrůst nad veškerou mez? Jakými zákony se taková Láska řídí? Křesťan, který si nikdy nepoloží tyto otázky, je daleko od středu své víry.
