Životopis (10)
Sv. Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1747 - 1770)
Tomu, kdo do kláštera přišel, bylo na první pohled jasné, že všechna břemena společného života (a každý Karmel je malým světem, který musí být zcela soběstačný) ležel na ramenou dvou či tří sester a že se situace může dále jen zhoršovat. Každý, kdo by si představoval, že tento klášter byl pokojným a sladkým kontemplativním ústraním, by ztratil iluze během několika dní. Rozplynou se snadno i naše představy o tom, že Anna Marie byla zhýčkanou dívkou, snílkem bažícím po klášteře proto, aby se pohroužil do vzletných a poetických meditací.
Že se v takovém prostředí "závod lásky" ztotožní s každodenní tvrdou a vysilující péčí o bližního, bylo naprosto zřejmé a zdrcující. Že se kontemplace nezbytně stane jen jednou z prací, má-li být zachována, bilo do očí v celé své paradoxnosti. Že se radost z lásky bude muset živit každodenním bolestným utrpením, bylo jisté. Zkrátka, kontemplativní tereziánská modlitba a úcta k Ježíšovu Srdci obklopenému Plameny a Trním se v tomto klášteře měly slít vjedno. Anna to pochopila a zvolila si jméno Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Terezie podle kontemplativní světice z Avily, Markéta podle řeholnice z řádu Navštívení - Markéty Marie Alacoque, jež žádala křesťany, aby Probodenému Srdci Božího Syna opláceli Lásku láskou.
Když Anna Marie poprvé překročila práh klauzury a objala jednu po druhé svo nové sestry, věděla, Koho mínila obejmout. Proto ihned naprosto upřímně vyznala, že "by svůj stav neměnila ani s tím nejšťastnějším člověkem na světě, neboť se nacházela v Ráji". A dodala, že je pro ni "Velkou Milostí sem vstoupit a stát se služebnicí těchto andělů".
