Životopis (13)
Sv. Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1747 - 1770)
Tento klášter měl již ve své dlouhé tradici zkušenost s přijímáním podobných velkodušných obětí. Když duše porozumí karmelitánské klauzuře a zamiluje si ji, pozná, že je zde právě proto. Pochopíme to třeba jen z příkladu, který nám ukáže, jakým způsobem byla Terezie Markéta vedena v období svého noviciátu. Za obvyklých okolností by jí byla přidělena novicmistrová, jež by ji trpělivě a moudře uváděla do klášterního života. Dívka by se mohla naučit veškeré podstatě karmelitánského života a všem zvyklostem, kterými se projevuje.
Ve florentském klášteře ovšem měla novicmistrová sedmdesát osm let. Byla to sice výjimečná vychovatelka s pevnou spiritualitou, známá svou přísností, avšak mimo to, že byla stará, byla také velmi nemocná. Představme si situaci, kdy má novicmistrová formovat svěřené děvče ve všech ohledech, ale přitom sama potřebuje být opatrována. Musí být podpírána, když má jít po schodech, každý den potřebuje ošetřit hnisající nohy a potřebuje pomáhat i při těch nejběžnějších úkonech. Převorka vybrala novicmistrové za ošetřovatelku Terezii Markétu. Vzhledem k tomu, že podle Řehole spolu měly trávit mnoho času, bylo to nejjednodušší řešení, ale také nejošemetnější. Jistě si všichni dokážeme představit, jak se staří a nemocní lidé mohou stát závislými na těch, kdo se o ně starají. A jak je snadné, aby si ošetřovatelka toho, kdo ji potřebuje, omotala okolo prstu. Zde se však vedle sebe ocitly dvě mimořádné duše. Novicmistrová (Terezie Marie Guadagni, sestra jednoho proslulého kardinála), která chápala, že od této mladé a planoucí dívky je třeba vyždaovat mnoho - vše. A Terezie Markéta, která chtěla vše dát.
