Životopis (4)
Sv. Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1747 - 1770)
To však neznamená, že by se Anna Maria hned stala svatou. Je to jen projevem toho, jak jí otec s láskou cele předal veškerou podstatu víry. Naučil ji modlit se, vysvětloval jí nauku Církve, vedl ji ke svátostem, učil ji milovat přírodu a poselství, která v ní můžeme nalézt. To ale není všechno. Ignácův dům se otevřel zbožnosti, jež byla tehdy kontroverzní a potíraná dokonce i uvnitř Církve: úctě k Nejsvětějšímu Srdci. Hlásala ji o několik desetiletí dříve Markéta Marie Alacoque, řeholnice z řádu Navštívení Panny Marie, které se dostalo zvláštního Zjevení. Církev v této věci ještě nevyjádřila své stanovisko (k blahořečení této řeholnice mělo dojít až o sto let později) a národy, diecéze a rodiny se začaly oficiálně zasvěcovat Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu až o celé století později. Svátek, dnes slavený s velkou vroucností, se měl rozšířit do světa až roku 1856. V době, kdy žila Anna Marie Redi, byla tato úcta potírána. Říkalo se, že je to výmysl jezuitů, kteří tuto zbožnost využívali na obranu svého morálního laxismu (jezuitský řád byl zanedlouho zrušen). Útočili proti ní zejména jansenisté, směr, který svou přísností zmrazoval Církev.
Právě v italském Toskánsku, kde se jansenismus značně projeví, se v roce 1781 (deset let po předčasné smrti naší světice) bude konat ilegální synoda v Pistoii, na níž se uctívání Nejsvětějšího Srdce označí za "falešné dogma", za "mylnou, či přinejmenším škodlivou zbožnost". Rozmnoží se knihy vážně útočící na ctitele Nejsvětějšího Srdce, o nichž budou hovořit s bezbožnou ironií. Potíraná úcta byla totiž na překážku jak "chladné horlivosti těch, kdo Boží Lásce vůbec nerozuměli" (tak nazve jansenistické postoje papež Pius XI.), tak veškerému tehdejšímu filozofickému myšlení, které tíhlo k abstraktnímu deismu. Obránci víry a katecheté se pak ve snaze přizpůsobit se syrovému osvícenskému racionalismu zachovali rozpačitě a přidrželi se abstraktního a intelektualistického proudu.
