Životopis (6)
Sv. Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1747 - 1770)
Aninka, jak jí říkali, se mu nelíbila. Když se pak po mnoha letech začala šířit pověst o její svatosti, odpověděl na otázku o ní rozmrzele a stroze: "Byla to prostořeká dívčina, jako všechny ostatní." I to však bylo Dílem Boží Prozřetelnosti, protože dívka si v období mezi svým jedenáctým a čtrnáctým rokem zvolila za duchovního vůdce tatínka. Uzavřela s ním duchovní spojenectví a pravidelně si s ním dopisovala. Ignác později vyprávěl, jaký údiv se ho zmocňoval, když pozoroval, "jak hluboce se děvčeti tak křehkého věku dával poznat Boží Duch". Při procesu blahořečení své dcery, která zemřela v pouhých dvaadvaceti letech, vydal Ignác svědectví: "Červenám se při pomyšlení na to, že já, ubohý hříšník, jsem se odvážil poučovat skutečnou světici." Annin životopisec dodává: "V křesťanské hagiografii se jedná snad o jediný případ, kdy mladá dívka měla za duchovního vůdce svého otce."
Z této zcela jedinečné skutečnosti měla Anna Marie dvojí prospěch: tatínek jí byl dvakrát otcem, a mohl tak plně rozvinout celou svoji úlohu, totiž být znamením Božího Otcovství. Anně Marii na druhé straně pak nebylo nijak zatěžko považovat kněze, jimž se později svěřila ve svátostném životě a při vedení své duše, za své pravé otce. I pro Ignáce to byla záviděníhodná zkušenost: mít dceru nejen pokrevní, nýbrž i duchovní, "dceru duše", jak vznešeně říkával. Dopisy, které jí posílal, končily odkazem na jejich největší tajemství: "S láskou a požehnáním Vás zanechávám v Srdci Ježíše a Marie..."
