KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)

ANDĚLU STRÁŽNÉMU

(Leden 1897)

Spontánně složená báseň, později věnovaná sestře Marii Filomeně od Ježíše

Tón tiché vroucnosti této básně je charakteristickým pro poslední údobí Tereziina života, které je méně vizionářské, méně provázené útěchami, ale za to ještě odevzdanější a spontánnější než dříve. Pozemské slabé dítě má přece přítele, bratra, který je vede za ruku a chrání. Dítě nemusí nic než "hledět do Nebe". Veliká něha ozařuje obzvláště konec třetí sloky, v níž snažně prosí za své drahé, jsouc ještě na zemi: "Osuš jim oči...a jméno mé jim zašeptej!" Snad zde anticipuje svůj odchod...

Anděle strážný srdce mého,
jenž záříš jako něžný svit
před Trůnem Otce Nebeského,
který Ti káže za mnou jít,
Ty kvůli mně jdeš touto zemí,
jsi přítel můj i bratr můj,
jenž útěchou i světlem je mi,
jen zůstaň, veď a osvěcuj!

Vedeš mě za ruku, vždyť vidíš,
jak ubohá a slabá jsem,
z cest něžně překážky mi sklidíš,
abych nepadla na kámen.
Neustále mě sladce vede
k pohledu do Nebe Tvůj hlas
a čím jsem menší vedle Tebe
tím z Tebe proudí větší Jas.

Ty, jenž pronikáš prostorami
rychleji nežli slunce svit
a víš, kde jsou mí milovaní,
zaleť je často navštívit.
Osuš jim oči perutěmi,
o Ježíši jim píseň pěj,
o bolesti, jež v slast se mění,
a jméno mé jim zašeptej.

Chci, pokud bude život ve mně,
pro Spásu hříšných bratří žít.
Nechceš se, anděle mé země,
o zápal se mnou rozdělit?
Kéž svážeš nyní oběti mé
a chudobu mou kající
se svými dary líbeznými,
a dáš je Svaté Trojici.

Tobě buď Království a Sláva,
Bohatství, jež má králů Král,
mně Svatý Chléb, jenž život dává,
a Kříž, jenž Pokladem se stal.
S Hostií, s Křížem, dlaň v Tvé dlani
pokojně jdu, kam Ježíš chce,
a v světle Jeho Kralování
mě čeká radost bez konce.