Biografie (4)
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Rodina Martinova v Alençonu
Do této rodiny přichází ta úplně poslední, hýčkaná a milovaná: čtyři dcery ji předcházejí a všechny se o tuto panenku chtějí starat. Nejstarší, třináctiletá Marie, kterou má otec nejraději, se projevuje nezávisle a originálně: nechce nic slyšet ani o vdavkách, ani o vstupu do kláštera. Pavlína, dvanáct let, která je s ní v penzionátě v klášteře Navštívení v Le Mans, jí jde v patách. Rozhodná, snaživá, bude důvěrnicí své matky. "Ubohá Leonie", deset let, se ocitá uprostřed mezi skupinkami dvou větších a dvou menších děvčat. Její nemoci, ne zrovna líbivý obličej a zaostávání ve škole ji izolují ještě víc. Váhají, zda také ji mají poslat k tetě řeholnici do kláštera Navštívení. Zůstane tam pouze šest měsíců. "Co s tím naděláme? Je to kříž!" Pokud jde o čtyřletou Celinu, dýchá z ní žhavá touha po životě, je ale velmi křehká a citlivá. Bude mnohem blíž nově příchozí sestře.
V manželském páru Martinových hraje matka dominující roli. Ale nestěžuje si na pokojnou dobrotu svého Ludvíka: "Můj muž, to je svatý člověk, přála bbych takového každé ženě." Díky práci a bdělému spravování svého majetku nepoznali manželé v životě nouzi. Když se vzali, měli dohromady 34 tisíc franků (1), dva domy a Pavilón. Paní Martin bude zaměstnávat až dvacet dělnic, které každý týden přinášejí své díly krajky (krajkářka musí pracovat asi šedesát hodin, aby vytvořila 8 cm čtverečních). Paní Martin, která časně vstává a pozdě uléhá, sama dělá jemnou práci spojování jednotlivých částí. Každý čtvrtek přijímá zákazníky. "Je to úplné otroctví," píše v dubnu 1872, "protože objednávky následují jedna za druhou a nenechávají mi ani chvilku na odpočinek. Mám nechat vyrobit téměř sto metrů alençonské krajky." V roce 1870 prodal její manžel své hodinářství synovci Adolfu Lericheovi. Věnuje se spravování obchodu své ženy a vydělané peníze dobře investuje. Když bylo jejich území osvobozeno, vytrácejí se pomalu vzpomínky na nedávný francouzsko-německý konflikt. Ale Martinovi nezapomněli na strašnou "pruskou válečnou mašinerii", která se přehnala přes Alençon. Museli ubytovat devět vojáků, "nebyli zlí ani nedrancovali", ale zhltali "všechno bez chleba", pohoršuje se Zélie. Po jejich odchodu se obchod znovu rozbíhá.
1873: katolíci jsou znepokojeni (2).
Po hrozných dnech Komuny se obávají nové revoluce. V květnu roku 1872 se Ludvík Martin zúčastnil pouti, při které se v Chartres shromáždilo dvacet tisíc lidí. Opět se tam vrátí v květnu 1873 a později v létě se vydá do Lurd. V této nejisté době tolik falešných "proroků" předpovídá nejrůznější katastrofy, že Zélie Martin se už jejich hrozbami nenechává znepokojovat.
Alençon měl v té době 16 tisíc obyvatel. Toto město vévodů se svými továrnami na výrobu krajky, konopného plátna, s třemi trhy za týden a sedmi výročními jarmarky má své kouzlo. Protékají jím dvě řeky, Brianthe a Sarthe, je zde zámek s cimbuřím z červených cihel (rozsáhlé sídlo Jindřicha IV., v němž sídlí prefektura), divadlo, staré pitoreskní domy. Rodina Martinova, která dosáhla životní úrovně vzmáhající se malé buržoazie, má ráda toto klidné město, kde se žije skoro jako na venkově. Malá Terezka tam bude žít pouze tři a půl roku. Ale tato dětská léta jsou vždy rozhodující.
Poznámky:
(1) V Lisieux v roce 1874 vydělával dělník v textilním průmyslu 2,25 až 3?50 franků za den; ženy vydělávaly 1, 60 až 2,50 F; děti 0,90 až 1,50 F. Kilogram chleba stál 0,30 F; kilogram hovězího 1,50 F.
(2) Tři dny po narození Terezie oznámily noviny smrt bývalého císaře Napoleona III. Na krátkou dobu řídí Thiers osudy mladé Francouzské republiky. Většina katolíků doufá v návrat krále, ale zklamává je neústupnost hraběte de Chambord, který se odmítá vzdát bílé vlajky. Brzy bude zvolen prezidentem republiky maršál Mac-Mahon. Připravují se práce při výstavbě baziliky Národního zaslíbení na Montmartru. Lidé se modlí za osvobození papeže Pia IX., který je vězněn v Itálii.
