Janě z Arcu
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
JANĚ Z ARCU
(Patrně květen 1897)
Napsáno spontánně tužkou na modrý papír, kterého si až do posledních let nikdo nevšímal, a proto nemohl být přiložen k procesu svatořečení.
Terezie od dětství Janu z Arcu milovala, ale v jubilejním roce jejího úmrtí pocítila potřebu hlouběji nahlédnout do tajemství této světice. Činí to, jako by se s ní identifikovala na prahu vlastního utrpení. V nemoci se často utíkala k této hrdince, která nedošla dokonalosti ve vítězství a v slávě, ale ve vězení a zradě. Také Terezie se cítí ve své zkoušce víry jako "v temnotě kobky a řetězy přikována". Pije Hořký Kalich Ježíšův. I nám připadá zářivější a krásnější v tomto vězení než kdykoli jindy.
Když ti Bůh vítězství dal, vyhnala jsi, Jano,
cizince ven a dala krále pomazat.
Tvé jméno v dějinách vlasti je uctíváno,
i velký vítěz před ním musí skromně stát.
To všechno byla však jen pomíjivá sláva,
vždyť tobě gloriola světců patřila,
proto ti Milý Bůh Svůj Hořký Kalich dává
a lidskou potupu jak On jsi prožila.
V temnotě kobky a řetězy přikována
muselas kruté strasti od nepřátel pít
bez lidské účasti, bez přátel, strašně sama,
nebylo, kdo by ti chtěl slzy osušit.
Zdáš se mi krásnější, víc záříš ze žaláře
než kdysi při královské korunovaci.
Kdo ti jen přinesl ten Odlesk Věčné Záře?
To zrada. Tohle měla zrada na práci.
Nepřijít hledat do údolí slzavého
Zradu a Smrt Ta Láska, kterou Bůh je Sám,
byla by bolest zbavena kouzla všeho.
Teď ji však milujem a pokladem je nám.
