KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)

(15. srpna 1896)

Na prosbu sestry Marie od Eucharistie k jejímu svátku a prvému výročí vstupu na Karmel.

Jako v mnoha jiných básních mluví i zde Terezie nejen ve jménu sestry, která o báseň prosila, ale též za sebe samu. Možná by ráda dvěma posledními verši oprostila sestru Marii od Eucharistie (svou sestřenici) od přílišné lásky k rodině; nečiní to však "zbožnou radou", ale velkomyslností vlastní lásky k Ježíši.

Mám srdce, aby se vždy rozdávalo,
aby svou vroucí něhu prokázalo.
Kdopak by moji lásku pochopil,
kdo by ji stejnou mincí oplatil?
Darmo je volat po opětování;
jen Ty, Ježíši, splníš duši přání.
Nic neuvede mě zde v nadšení,
to pravé štěstí není na zemi.
Štěstí, láska a klid, jež mám,
jsi, Spasiteli, jen Ty Sám!

Ty všech mateřských srdcí Stvořiteli,
jsi pro mne Otec Laskavý a Bdělý,
Ježíši, Boží Slovo jsi a Syn,
nad srdce mateřské Tvé Srdce ctím!
Neustále mě sleduješ a chráníš,
a když Tě volám, nikdy neotálíš,
mám-li kdy pocit, že jsi Ukrytý,
Pak pomůžeš mi hledat Tě vždy Ty.

Jen Tobě, Ježíši, chci blízko dlívat
a jenom ve Tvé Náruči se skrývat. 
Jak malé dítě chci Tě ráda mít
a jako chrabrý voják zápasit.
Jak sladké dítě v lásce neskrývané
něžnostmi chci Tě zahrnovat, Pane,
a v poli, jímž můj apoštolát je,
statečně chci se vrhat do boje.

Tvé Srdce nevinnost dává i chrání,
má důvěra nedojde oklamání!
Jsi Nadějí, že až opustím svět,
budu Tě moci v Nebi uvidět...
Když cítím, že mi v srdci bouře vzplane,
pokorně zvedám hlavu k Tobě, Pane,
a čtávám ve Tvém Zraku Soucitném:
"Pro tebe, dítě, Nebe stvořil jsem."

Já vím, že vzdech a slzy na mé tváři
čistě a líbezně v Tvém Nebi září,
kde andělé se koří před Tebou,
zatímco Ty žebráš o láskou mou!...
Chceš srdce mé. - Já Ti je, Pane, dávám,
pro Tebe ráda přání svých se vzdávám,
však těch, jež miluji, se nelze vzdát,
pro Tebe, Králi, chci je milovat.