KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)

KARMELSKÉ SAKRISTÁNKY

(počátek listopadu 1896)

Na prosbu sestry Marie-Filomény a ostatních sakristánek.

Sakristánky jsou zde líčeny v neustálém úsilí o proměnu a spojení mezi Nebem a zemí; verše mohou vyvolat srovnání s žebříkem Jákobovým. 
V této básni Terezie také zdůrazňuje svůj vztah ke kněžství: "Poslání kněze na této zemi je i naším posláním!"

Ta sladká práce - díky za ni -
všechno pro Oltář připravit,
chléb s vínem ku Proměňování,
v němž bude země Nebe mít.

Nebe, Tajemství Nezbádané,
se prostě skrývá pod chlebem,
Nebe, tos Ty, Ježíši, Pane,
jenž přicházíš k nám den co den.

Ani královny nikde nejsou
tak šťastné, jak my v každý čas,
vždyť naše práce modlitby jsou
a s Bohem sjednocují nás.

Holdy a pocty světa všeho
však nelze vůbec srovnávat
s hloubkou Pokoje Nebeského,
jejž dává Ježíš ochutnat.

Klademe svatou touhu stále
k práci, již ruce konaly,
a k Hostii Bílé a malé,
která Beránka zahalí.

Jeho Láska nás vyvolila,
Přítelem, Snoubencem je nám.
My každá hostie jsme bílá, 
již On chce v Sebe změnit Sám.

Kněžství - to vzácné vyvolení,
má být i naším posláním.
A jdeme, Mistrem proměněny,
kam On nás vede Duchem Svým.

(Zkráceno)