KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)

LILIE UPROSTŘED TRNÍ

(Květen 1897)

Pro sestru Marii od Nejsvětější Trojice.

Svou mladou žačku, která čas od času trpí strachem a je zmatena otázkami cudnosti, vede Terezie k pohledu, že nikoli sebedůvěra, ale důvěra v Otcovskou Boží Lásku je cesta ke klidu. Vždyť Boží Láska dokáže vše a může zachovat čistotu i lilii, zvedající se z bahnitého dna.
A jakmile pomine motiv strachu, bude sestra Marie často bavit spolusestry vyprávěním o svých nezbedných mladistvých kouscích na pařížských tržištích.

Můj Pane, zvolils mě, když dítětem jsem byla,
a Dílem Lásky Tvé se mohu nazývat.
Jak ráda bych se Ti, můj Pane, odvděčila,
jak ráda splatila, co směla jsem si brát!
Ježíši, Drahý můj, co to mám za výsadu,
co jsem kdy dala Ti, já, malé, trapné nic?
A přece vidím se, jak nohy do stop kladu
panen, jež na Tvém Dvoře jdou Ti v bílém vstříc!

Běda, vždyť nejsem nic než nemohoucnost samá,
můj Bože, dobře víš, že ctnosti postrádám.
Ty ale také víš, že láska jediná má,
jež okouzluje mě, jsi Ty, Ježíš Sám!
Když mladé srdce mé tím ohněm jasně vzplálo, 
ohněm, jímž láska je - Tys o ně požádal.
A srdce mé jen v Tobě všechno nalézalo
a milovat Tě chce donekonečna dál.

Jak malé jehňátko daleko od ovčína,
neznajíc nebezpečí dováděla jsem.
Ty, Nebes Královno, Rukama Mateřskýma
však jako Pastýřka vedlas mě životem.
Na kraji propasti jsem často při hrách byla,
leč Tys mi ukázala na Karmel
a já jsem Jeho přísné blaho pochopila,
jež musí rád mít, kdo se k Nebi rozletěl.

Když, Pane, miluješ úběl anděla Svého,
jenž jako ohnivý duch blankyt přeletí,
co řekneš lilii, již ze dna bahnitého
jsi k čistotě pozvedl Láskou právě Ty?
Když anděl se zlatými křídly ve své kráse
se, Bože, před Tebou svou čistou bělí skví,
pak jeho radosti má radost podobá se, 
neboť mám poklad svého panenství.