Má přání u Svatostánku
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
(Asi podzim 1895 - přesnější datum není známo)
Na prosbu sestry Vincenty
Svatá Eucharistie zaujímá v Tereziině duchovním životě ústřední místo; tři z jejích básní jsou věnovány přímo Sv. Hostii a dvacet slok ostatních básní se k Ní obrací. Terezie v nich nepředkládá nauku o Svaté Eucharistii, spíše Ji má na zřeteli jako Svátost proměňující jednoty s Kristem (což je nejzazší cíl jejích tužeb) a Svátost trvalé Přítomnosti Kristovy. Tereziina originalita se zde projevuje náročným realismem.
V mém srdci trocha závisti je,
že můžeš, klíčku, otevřít
vždy Vězení Eucharistie,
kde náš Bůh Lásky žije skryt.
Mně není však potřebí zámku,
já mohu pevnou vírou svou
otevřít Dvířka Svatostánku
a skrýt se Králi u Nohou.
Kéž bych se ohněm stravovala
na tomto místě posvátném
a jako lampa jasně plála
mystickým světlem nocí, dnem.
To štěstí!... Ve mně plamen hoří
a mohu získat den co den
nemálo duší Lásce Boží,
vždyť Její Oheň předám všem.
Tobě závidím s každým ránem,
Svatý Oltářní Kameni!
Jako v Betlémě Požehnaném
Sám Bůh zde bude Zrozený...
Slyš prosbu srdce pokorného:
Přijď, Spasiteli, v duši mou...
Tam není chladu kamenného,
má duše je Tvou ozvěnou!...
Ty, korporále obklopený
anděly, jak ti závidím!
Na tobě jak na běli pleny
Ježíše jasně uvidím.
Změň srdce mé, Maria Panno,
v korporál čistý jako sníh,
než přijmu Hostii dnes ráno,
v níž Beránek Tvůj bude skryt.
Paténo svatá, závidím ti,
na tobě Ježíš spočine!
Kéž ve Svém Nekonečném Bytí
pohlédne vlídně v oči mé...
Nečekej, až se den můj schýlí,
splň, Pane, co mám na srdci!
Přichází ke mně... a v té chvíli
se stávám živou Monstrancí.
Kéž zlatým Kalichem se stanu,
kde Boží Krev Tvou velebím!
Při naší Svaté Mši vždy k ránu
Ji ale sama přijmout smím.
Má duše Bohu milejší je
nad pohár, jenž by zlatem plál,
Oltář je nová Kalvárie,
kde pro mne Krev Tvá teče dál.
Ježíši, Vinice má Svatá,
Ty, Božský Králi, dobře víš,
že jsem Tvůj hrozen s třpytem zlata,
jenž pro Tebe chce zmizet již.
Kéž pod Tvým lisem utrpení
má láska prokáže se Ti.
Jiné radosti pro mne není
než každodenní oběti.
Štěstí, že patřím k vyvoleným,
jedno z pšeničných zrnek jsem,
dát život Bohu lehko je jim...
Jdu okouzleně životem...
Já jsem Ti, Pane, zaslíbena,
jen pojď, v mé duši domov měj!
Já jsem Tvou Krásou unesena
a Ty mě v Sebe přetvářej!
