Srdci Páně
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
Báseň byla napsána na přání sestry Marie od Nejsvětějšího Srdce. Podle této sestry měla Terezie již během exercicií zachyceny všechny myšlenky pro tuto báseň, která má blízko Tereziinu zasvěcení "Slitovné Lásce", a to nejen časově. Kopím Probodené Ježíšovo Srdce znamená pro Terezii Milujícího Ježíše, Jeho Hluboký Cit a Lásku, která naplňuje Jeho Srdce. V neobyčejné dynamice se Terezie svěřuje odvážně a bez hranic tomuto Srdci.
Zkráceno
Byl den, můj Bože, kdy jako Magdalena
jsem toužila se k Tobě přiblížit.
Můj pohled těkal v dálkách do ztracena
a dychtil Mistra, Krále objevit.
A vzkřikla jsem, hledíc na vodní pěny,
na hvězdné nebe, ptáky, květiny:
když Boha nevidím, příroda je mi
jen hrob, v němž mizí krása krajiny.
Já toužím po Srdci, jež Něhou plane,
jež vždycky přispěchá mi na Pomoc,
jež přes mou slabost v Lásce neustane
a neopustí mě ať den či noc...
Každý, kdo miloval mě v tomto žití,
spočinul jednou smrti v objetí.
Chci Boha, jenž přijme mé lidské bytí
a jako bratr může trpěti.
Vyslyšels mě, Příteli Milovaný,
a smrtelným ses na mou prosbu stal,
prolil jsi Krev, Tajemství k nezbádání!...
A na Oltáři žiješ pro mne dál.
Když nesmím spatřit Zář Tvé Tváře, Pane,
a Něhyplný Hlas Tvůj zaslechnout,
smím přece žít z Milosti darované
a na Tvém Svatém Srdci spočinout!
Ty Ježíšovo Srdce, Lásko Samá,
jsi celé štěstí mé, má důvěra,
uchvátils mě za životního rána,
zůstaň do posledního večera!
Máš, Pane, život můj bez omezení,
znáš přání má i sen můj bezděký.
V Tvé Dobrotě, jíž nikde konce není,
V Tvém Srdci chci se ztratit navěky!
