KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)

Jak čteme v autobiografických vzpomínkách sv. Terezie z Lisieux, byla přímo plná touhy být misionářkou. „I přesto, že jsem tak maličká, chtěla bych osvěcovat duše jako proroci, učitelé Církve, mám povolání být apoštolkou. Chtěla bych projít celý svět, hlásat, Ježíši, Tvé Jméno, zasadit do pohanské půdy Tvůj Slavný Kříž, ale, Miláčku, jedna misie by mi nestačila, chtěla bych současně hlásat Evangelium na všech pěti kontinentech, až na těch nejvzdálenějších ostrovech. Chtěla bych být misionářkou nejen nějaký rok, chtěla bych jí být od počátku světa až do skonání věků. Ale chtěla bych především, můj Milovaný Spasiteli, chtěla bych prolít pro Tebe svou krev až do poslední kapky.“ Že to nebyly přehnané výrazy exaltované duše, to ukazuje celý Terezčin život, zvláště ta jeho část, kterou prožila na Karmelu v modlitbě a obětech na podporu misionářů, jak to vyjádřil Jan Pavel II. v Redemptoris missio (78): „Mezi formami spoluúčasti na misijní činnosti patří první místo spolupráci duchovní: modlitbě, oběti, svědectví křesťanského života. Modlitba musí provázet cestu misionářů, aby hlásání slova bylo účinné skrze Boží Milost.“ Během poslední nemoci uposlechla Terezička radu ošetřující sestry a udělala si každý den malou procházku v zahradě. Když ji jiná sestra viděla, jak namáhavě kráčí, radila jí: „Při vaší kondici byste měla spíše odpočívat než se procházet. Tak se zcela vyčerpáváte.“ Odpověď světice na sebe nedala čekat. „To je pravda, ale víte, kdo mi dává sílu?… Kráčím za jednoho misionáře. Myslím na to, že tam někde daleko jeden z nich je snad zcela vyčerpaný ze svých apoštolských cest, a já nabízím svou námahu Dobrému Bohu, abych zmenšila jeho námahu.“ Odsouzena nenávratně k souchotinám svěřuje sestře Anežce od Ježíše (sestře Pavlíně), která bdí u jejího lůžka: „Jsem přesvědčena, že léky jsou pro moje uzdravení zcela zbytečné, ale udělala jsem dohodu s Milosrdným Bohem, že z nich budou mít prospěch ubozí misionáři: nemají čas ani prostředky, aby se léčili! Prosím ho, aby všechny léčebné kúry, které jsou mi poskytovány, uzdravily je.“ Její misijní zápal se šířil mimo zdi kláštera v Lisieux: toužila dospět do Saigonu a Hanoje, kam čtyři sestry právě z Lisieux přicestovaly, aby zde založily Karmel. Když se její stav v listopadu 1896 zdánlivě zlepšil, žádala převorku o povolení odcestovat. Přes všechny její modlitby o uzdravení, aby mohla naplnit svou misijní touhu, Pán rozhodl, že jí dá zásluhy být misionářkou touhy ve své vlasti až do jejího návratu do Nebeské Vlasti. 17. října 1895 dostala převorka, matka Anežka od Ježíše dopis od seminaristy Mořice Bellièra, budoucího misionáře Bílých otců, který žádal pomoc od jedné karmelitánské sestry, aby vytrval ve svém povolání. Převorka ihned pomyslela na Terezičku, která byla šťastná a složila modlitbu, která začíná: „Můj Ježíši, děkuji Ti, že jsi vyslyšel moji největší touhu: mít bratra knězem a apoštolem.“ V roce 1896 jí další převorka, matka Marie Gonzága, svěřuje klerika, budoucího misionáře Adolfa Roulanda, který měl před kněžským svěcením. „Sestřička budoucího misionáře“ ihned připravuje korporál, palu a purifikatorium pro primici budoucího kněze. Dlouho si spolu dopisovali. Ve skříni měla mapu, na které sledovala jeho apoštolské cesty. 9. května 1897 mu napsala: „Moji rodiče měli velkou touhu mít syna misionářem. Vyprávěli mi, že před mým narozením se velice těšili, že se jejich touha vyplní. Kdyby mohli proniknout do budoucnosti, viděli by, že jejich přání se ve skutečnosti vyplnilo skrze mne. Když se misionář stal mým bratrem, je to také jejich syn a ve svých modlitbách nemohou oddělit bratra od jeho nehodné sestry.“ Před svou smrtí mu napsala: „S Bohem, bratře. Vzdálenost nemůže oddělit naše duše, dokonce smrt poslouží k tomu, aby naše spojení učinila ještě intimnějším. Jestliže přijdu brzy do Nebe, budu žádat Ježíše, aby mi dovolil vyhledat Vás v Su Tohuen a budeme spolu pokračovat v apoštolátu. V očekávání budu s Vámi vždy spojena modlitbou a budu žádat Ježíše, aby mi nedával moji radost, když Vy budete v bolesti. Chtěla bych, aby můj bratr měl vždy útěchu a já zkoušky.“