Věčná píseň zpívaná ve vyhnanství
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (1873 - 1897)
VĚČNÁ PÍSEŇ ZPÍVANÁ VE VYHNANSTVÍ
(1. březen 1896)
K svátku sestry Marie od svatého Josefa (k 19. březnu) a snad na její prosbu
Terezie se nezabývá psychologickými slabostmi této spolusestry; nemyslí na její "velikou ubohost" a vypráví této mladičké sestře dobré vůle jen a jen "o lásce". Brzy se stanou tyto sestry spolupracovnicemi; budou se starat o řeholní prádlo.
Vyhnaná snoubenka může i v cizí zemi
zpívat o někonečné lásce v písních svých,
vždyť Tebou, Ježíši, tam opuštěna není,
Tvá Láska objímá ji jako v Nebesích.
Ty, Lásko má, v Kráse Neskonalé
Sám dáváš se mi neustále
i v srdci mém
vše zní k Tvé Chvále
a život můj je samá láska jen.
Nemyslíš na ubohost moji,
v mém srdci prodléváš vždy rád.
Je zázrak, že já Lásku Tvoji
svou láskou stačím upoutat.
Je zázrak, že já Lásku Tvoji
svou láskou stačím upoutat.
Ty, Lásko má, v Kráse Neskonalé
Sám dáváš se mi neustále
i v srdci mém
vše zní k Tvé Chvále
a život můj je samá láska jen.
V mé duši žár plane,
kéž plát nepřestane,
jen Tobě, můj Pane,
chci se stravovat.
Tvůj Oheň mě nítí,
Tvá Výheň mě sytí,
chci časné své bytí
v Tobě dokonat.
Všechno utrpení
v radost mou se mění,
když se bez umdlení
vrhám k Tobě jen.
Má nebeská země
šťastně jásá ve mně
slastí, kterou denně
cítím v srdci svém.
Má nebeská země,
to je Lásky země,
Věčné Lásky zem!
