Životopis (14)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
V koleji Nejsvětějšího Srdce
Juanita a Rebeka se smutně vracejí do koleje s ještě živou vzpomínkou na Chacabuco. Díky dlouhému pobytu na venkově, setkáním s rolníky a hraní s jejich dětmi jim zůstal venkovský přízvuk, patrný hlavně u Juanity. Spolužačky se jim posmívají.
Juanity se to zpočátku nepříjemně dotýká, ale snaží se ovládat, kouše se do rtů - a nakonec se směje s nimi. Chápe, že je to žert, a už se kvůli tomu necítí uražená.
Naopak Rebeka to nedokáže strávit, vždy se rozzuří. Její sestra ji uklidňuje. Není důležité, že je považují za venkovanky - copak se něco změní? Co je vlastně na venkovanech špatného?
Juanita si už zvykla na řád koleje Nejsvětějšího Srdce, "její koleje", a má zde spoustu kamarádek. Seriózně se věnuje studiu, ale zatím ne natolik, aby se tím lišila od druhých. Nemůže zapomenout na Chacabuco, na šprýmy, hry, procházky, misie... Především na misie - poslední byly podle jejího soudu nejplodnější. Možná proto, že tehdy už mohla přijímat Ježíše.
Misie přispějí k jejímu formování i v budoucnu. Bude působit jako misionářka na územích své rodiny: Cunaco, Algarrobo, San Pablo. Vybere si Karmel, protože chce být Kristovou misionářkoua spasit duše modlitbou.
Zakladatelkou její koleje byla před půlstoletím matka Du Rosier ze Společenství Nejsvětějšího Srdce. Je to kongregace, kterou v roce 1800 založila v Paříži matka Sofia Barat. Měla totiž v úmyslu učinit z Nejsvětějšího Srdce vzdělávací centrum pro dívky, aby se mohly stát základem společnosti. Žákyně patří k vyšší střední třídě, jejichž koleje jsou placené, i když by měly existovat i nějaké koleje neplacené.
Juanita v koleji prohlubuje lásku k Nejsvětější Panně, uctívané pod Jménem "Matka Podivuhodná" (Mater Admirabilis).
Představenou je matka Goñio a ředitelkou matka Ríos. Ta si Juanity váží, mívá s ní dlouhé rozhovory a vede ji na cestě k dobru, k Bohu.
