Životopis (18)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
"Patnáct let!" "Ježíšova zajatkyně"
13. červenec 1915. "Dnes je mi patnáct. Patnáct let! Věk, který by chtěli všichni: děti, aby už byly považovány za dospělé, staří lidé i ti, kteří mají pětadvacet. Patnáct let je prý nejšťastnější věk. Já si však myslím: patnáct let, po které mi Bůh zachoval život. Dal mi ho v roce 1900, vyvolil si mě mezi miliony lidských bytostí a stvořil mě. Loni, v roce 1914, jsem tak onemocněla, že jsem málem zemřela, a znovu mě vrátil do života. Co jsem učinila, že se mi dostalo takové Milosti, že mi Bůh dal život dvakrát? Patnáct let. Co jsem těch patnáct let dělala? (...) Nebylo mi zjeveno, co se má stát, ale Ježíš mi poodhalil roušku a já jsem zahlédla krásné břehy Karmelu. (...) Patnáct let je pro dívku nejnebezpečnější věk, je to období, kdy vstupuje do bouřlivého moře světa. Ale (...) Ježíš převzal řízení mé loďky a vzdálil ji od setkání s jinými loďmi. Uchoval si mě výhradně pro Sebe. Moje srdce, jakmile poznalo tohoto Kapitána, upadlo do Sítě Lásky a nyní jsem Jeho zajatkyní. Jak miluji toto vězení a tohoto Mocného Krále, který mě drží ve vězení, tohoto Kapitána, který mě nenechá ztroskotat ve vlnách oceánu! (...) Stále slyším tento Drahý Hlas v hloubi své duše; v mých bolestech a mých touhách je mým Utěšitelem, mým Kapitánem. Veď mě stále, můj Ježíši, po Cestě Kříže. A má duše vzlétne tam, kde je život a pokoj" (D 10).
