Životopis (19)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Rádkyně Matka Ríos, přítelkyně Sára
Na přání matky Ríos, ředitelky a duchovní rádkyně žákyň v koleji Nejsvětějšího Srdce, si Juanita začne psát deník. Používá sešit o padesáti listech - zaznamenává si tam myšlenky, starosti, přání a svou bezmeznou lásku k Ježíši.
Matka Ríos vidí, že je jiná, a má ji v oblibě, protože na ni působí jako zralá, vyrovnaná, upřímná a živá. Neztrácí ji z dohledu. Zná její silnou a rozhodnou povahu a tuší v ní vnitřní zápas o sebeovládání. Juanita občas působí pokorně, soustředěná na své úkoly, ale jindy zase roztržitě, jako by žila v jiném světě. Co se děje? Po delší době matka Ríos pochopí, že tato roztržitost je neobvyklá: Juanita se vnitřně usebírá, vrací se do své duše, kde se setkává s Ježíšem...
Už dlouho matka Ríos nedostává stížnosti od paní Lucie. Slyší pouze chvály od ostatních řeholnic. Nevyprávěla snad Rebeka, že Juanita odmítla náhrdelník z pravých perel po svých předcích? Proč teď nechce přijmout briliantový prsten své babičky? "Dejte ho spíš Rebece, já ho nepotřebuji."
Matka Ríos cítí, že Juanita je asi povolána k řeholnímu životu - jinak si to nedovede vysvětlit. Když je později ze zdravotních důvodů přeložena do internátu Nejsvětějšího Srdce, Juanitu to mrzí. Myslí si, že už ji nikdy neuvidí, a napíše jí dopis, kde jí vylíčí svůj smutek a také svůj ideál karmelitky. Řeholnice to odhadla správně.
Sára Guerra Farías, vnučka správce pana Eulogia a dcera Zoila z Chacabuca, často jezdí do Santiaga ve společnosti svého otce, který zde prodává výrobky z venkova.
Pan Zoilo chce být stále se svou dcerou. Stále má v živé paměti nedávnou tragédii - jeho ženu Luisu Farías zavraždili banditi po cestě do hlavního města, kam jela navštívit své příbuzné.
Pokaždé, když Zoilo jede do Santiaga, bere s sebou i svou dceru a ani na okamžik ji nespustí z očí. Ve městě ji svěří rodině Fernándezových.
Během léta Juanita a Sára navštěvují pěvecký sbor v Chacabucu a vždy spolu projdou zadní ulicí a zvou nájemníky a jejich děti na misie. Juanita sdílí bolest své přítelkyně a utěšuje ji - říká jí, že má přijmout Boží Vůli. Sára má Juanitu ráda, je jejím vzorem ve všem.
Jednou jí paní Lucie říká: "Sáro, stihlo tě neštěstí, musíš mít trpělivost." Juanita rozhodně odpovídá: "Maminko, neříkej to! Tak to rozhodl Bůh!" Obejme přítelkyni a říká jí: "Sáro, Bůh tě utěší."
