Životopis (21)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Jejím vzorem je Terezie z Lisieux
Několikrát čte Dějiny duše Terezie z Lisieux. Juanita se s ní ztotožňuje: očima mnohých neudělala Terezie od Dítěte Ježíše nic zvláštního, ale Juanita jí rozumí. Život se skládá z malých věcí, a pokud člověk dělá tyto malé věci rád - podle Boží Vůle, bez okázalého vychloubání, zato s velkou láskou - a nabídne všechno Ježíši, pak se obyčejné stává neobyčejným.
V tichosti své modlitby prosí jako Terezie, aby mohla být "obětí Milosrdné Lásky". Ona i světice z Lisieux se různým způsobem vztahují k témuž cíli - milovat Pána bez míry.
Terezie byla v patnácti už na Karmelu, Juanita bojuje ve světě proti pokušení, umrtvuje své tělo, snaží se přemáhat svou povahu, pokořit svou hrdost, překonává marnivost a žije v nepřetržité modlitbě. Oběse skrývají, aby zůstaly neznámé. Terezie se nazývala "malou duší", Juanita si říká "ubohé nic" (1). Bůh od nich žádá, aby se chovaly co možná nejlépe tam, kde se nacházejí.
Juanita chce pomáhat Rebece, jež matčiným rozhodnutím velice trpí. V internátu dívky spí ve velkých společných ložnicích, oddělené příčkami a závěsy. Nad každým lůžkem je Obrázek Nejsvětějšího Srdce. Juanita a Rebeka jsou umístěny na konci uličky a jako sestry mají výsadu, že nemusí být odděleny. Juanita si s sebou přinesla Sošku Panny Marie, k níž neustále nosí květiny. Každé oddělení má lůžko, noční stolek se džbánkem a miskou a židli, která musí být v noci umíštěna u nohou lůžka, mimo závěs, se vzorně složenou uniformou a oblečením.
Juanita velmi trpí, ale musí skrývat své slzy, aby Rebeka, která začíná být hodně smutná, neklesala na mysli.
