Životopis (22)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
"Ach, toto ubohé tělo!"
Jednoho dne si ji nechá zavolat matka Ríos, která ještě pobývá v internátu. Juanita se jí přizná, že si pořád nemůže zvyknout. Hovoří spolu dlouho. Se znepokojením se matce svěřuje, že se nechala unést marnivostí, protože jí lichotilo, že se s ní chlapci rádi setkávali, a ráda se na ně usmívala. Slibuje, že bude bojovat proti všemu, co se staví do cesty její budoucnosti - povolání stát se karmelitkou.
První zápas, který musí vybojovat, je bez reptání přijmout svou situaci v internátu. Pro lásku k Ježíši bude snášet všechno. Klášter tedy nebude znamenat konec jejího života, ale naopak bude počátkem, znovuzrozením, "Nebem na zemi". Internát musí přijmout z nutnosti, zatímco klášter bude jejím přáním.
Řeholnice jí připomíná její tělesnou slabost. Juanita píše: "Ach, toto ubohé tělo! Chtěla bych létat, ale nemohu! Jak tebou opovrhuji, hliněná nádobo, která se stavíš do cesty touhám mé duše! Tělo, jsi slabé. Špatně snášíš přísnost a chceš být hýčkáno. Ale můj Ježíš učiní to, co chce. Jeho Svatá Vůle se vyplní. Tato krutá nejistota je agonií mé duše. Alespoň se tak lépe přiblížím k Ježíši v Getsemanské zahradě a trochu Ho potěším. Přibližuje k mým rtům Svůj Kalich, ale nevěřím, že by mi z Něho dal pít" (D 13).
Matka Ríos jí doporučuje přečíst si dílo svaté Terezie od Ježíše, velké mystičky z Avily. Juanita ji poslechne.
A odtud se naučí lépe následovat motto koleje: "Povinnost první ze všeho, povinnost vždy." To ji přivede k podstoupení velkých obětí, aby se posunula dopředu.
Musí utěšit Rebeku a na sebe zapomenout.
Brzy je vidět, jak povzbuzuje mladší dívky, které trpí odloučením od domova. Její smysl pro odpovědnost přitahuje pozornost.
Její studium pokračuje dobře, má velké nadání na literaturu, historii, filozofii i náboženství, naopak nesnáší fyziku a chemii.
Stává se pro všechny vyhledávanou společnicí, protože je trpělivá, sympatická, ušlechtilá, velkorysá a dovede poradit.
Jakmile se přiblíží ke skupině, v níž se o někom mluví ve zlém, dívky zmlknou - Juanita, kterou všechny respektují, to netoleruje.
Během víkendů, které tráví v koleji, se věnuje méně nadaným dívkám. Učí je katechismus, pomáhá jim s úkoly, rozdává sladkosti od maminky.
Juanita hledá možnosti přiblížit se k Ježíši při všech příležitostech. Klade si otázku, zda na Něho někdo myslí i během odpočinku a v radostných chvílích. Trpí, když na Něj zapomínají, a v duchu pokání se snaží více přiblížit k Ježíši Ukřižovanému. Miluje ticho, v němž se může ponořit do Něho.
Často vzývá Pannu Marii a chce napodobit Její skrytý Život ve Stínu Jejího Syna, v pokoře, vytrvalosti a obětování.
