Životopis (25)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Má dominantní povahu, kterou se snaží zjemnit
V internátu si nikdo nevšimne jejího silného charakteru. Poté, co sama se sebou tolik bojovala, získala spontánní mírnost, která se odráží v její trpělivosti, gestech a oddanosti. Učitelky ji považují za přemýšlivou, čestnou a klidnou. Přítelkyně na ní oceňují její zodpovědné, laskavé, radostné a ušlechtilé chování. Vyhledávají ji, protože jim dokáže poradit a rozptýlit je, pomáhá jim zapomenout na "vězení", jak sama internát nazývá.
Svým příkladem vede vzpurnou a houževnatou Rebeku k dobrému chování: "Snaž se zlepšit své chování alespoň tak, abys získala ´zelenou šerpu.´"
Když se dívky chovají špatně nebo neprokazují řeholnicím dostatečnou úctu, přesvědčuje je, aby poprosily o prominutí.
Zná své hranice, snaží se vyhovět druhým a zapomíná na sebe samu. Jejím Vzorem je Mater Admirabilis, "Matka Obdivuhodná", jíž se snaží podobat. Zdobí Její Obraz květinami a prosí Ji o Sílu, aby se mohla přiblížit k Ježíši. Její spolužačky ji dokonce "Mater Admirabilis" začínají nazývat. Anita Rucker Solar jí tak říká pořád - považuje ji za dokonalou, skromnou, často vzdálenou a ponořenou do rozhovoru s jejím Milovaným.
Juanita má i zajímavous chopnost volat dívky k jejich povinnostem. Její napomenutí nikoho nezraňuje, neznamená, že by se považovala za lepší, její skromnost ji naopak vede k tomu, že nemluví sama o sobě. Trpělivě a tiše naslouchá a bez jakékoli okázalosti je vede po stezce dobra, po Cestě Boží.
Při jedné příležitosti, když byla nespravedlivě obviněna z prohřešku, mlčí, aby nebyla potrestána skutečná provinilkyně. V očích představených a spolužaček možná ztrácí prestiž ("po tom všem je Juanita stejná jako ostatní!"), ale v Očích Božích roste. Chce, aby ji kromě Pána nikdo neznal.
Její gesta jsou spíše rezervovaná a je ke všem stejně ochotná.
V diskusích o vznešených tématech někdy mlčí, i když by měla co říct. Zasahuje zato rozhodně a odhodlaně, jde-li o nespravedlnost, mluví-li se o někom špatně nebo jsou-li kritizováni členové Církve.
Internátní normy bylo třeba přísně dodržovat, jinak následovaly přísné tresty. V refektáři musely dívky sníst vše, co dostaly na talíř. Když si některá stěžovala, přišla na týden o rekreaci. Když se jednou podával špatně připravený dezert, dívky sedící s Juanou u stolu se rozhodly, že se ho ani nedotknou, přestože věděly, že budou potrestány. Juanita k všeobecnému údivu snědla všechny jejich dezerty. Učinila to s pokorou a odvahou, ne aby jim dala výchovnou lekci, ale z lásky.
Dívky často zakoušely její dobrotu, pomoc a ochranu.
