Životopis (27)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Juanita řekne o Karmelu zpovědníkovi a mamince
Pro Juanitu je důležité mít duchovního vůdce, protože chce pokračovat na své cestě ke svatosti. Potřebuje služebníka Kristova, aby neoklamala sama sebe. Poslouchá, co jí radí, neboť v tom slyší Boží Hlas.
Otec jezuita Artemio Colom Falcó je jejím vůdcem už od první svaté zpovědi. Když dovršila sedm let, dal jí Obrázek Ecce Homo a doporučil jí líbar Rány na Obrázku, protože tímto skutkem lásky zmírní Kristovo Utrpení.
Aniž by si to uvědomovala, Juanita měla vykupitelského ducha už odmalička. Snaží se objímat Kříž, aby se Mu podobala; vyhledává Kříž, aby dosáhla obrácení lidí, aby Ho mohla zbožňovat a oslavovat.
Kněz věří jejímu povolání a dovoluje jí učinit na několik dní slib čistoty jako přípravu na řeholní život. Juanita mu jednoduše popisuje svůj vnitřní boj, pokušení, nedostatky a pády. Stejně jako všechny velké duše se považuje za nicotnou.
Obrací se na otce Antonia Falguerase Dalmaua, který je také jezuita a chápe její duši karmelitky, její touhu nabídnout se jako oběť za Spásu, její velkou lásku k Ježíši, jejího ducha modlitby. "Čím méně na zemi, tím více v Nebi," opakuje jí u zpovědi.
Prosí otce Coloma, aby o jejím povolání promluvil s její maminkou. Jí samotné se do toho spíše nechce. Ví, že maminka by hned měla námitky kvůli jejímu slabému zdraví a obávala by se, že Juanita nesnese přísnou Řeholi karmelitánského Řádu. Krom toho se obává maminčiny citové reakce. Maminka je ráda, že je Juanita zbožná, ale odmítá, že by mohla žít natrvalo v klášteře.
Otec Colom je zpovědníkem paní Lucie a ta dobře přijme všechno, co jí poradí.
Paní Lucie je navzdory své dobrotě velmi přísná a pečlivá. Trpí také obsesí - neustále si potřebuje mýt ruce a zpravidla je drží zvednuté, aby se ničeho nedotkla. Vyžaduje velmi pečlivý pořádek. Zavedla v rodině přísný režim a vše musí projít její cenzurou. Na druhé straně otevírá dveře svého domu kamarádům svých dětí a chudým lidem, kteří zabuší na vrata, pod podmínkou, že budou respektovat dané normy! Nikdy neodmítne šlechetný čin, a tím méně časté šlechetné činy Juanity.
Sdělení otce Coloma ji nepřekvapí. Všimla si toho jako první: Juanita se tolik odlišuje od ostatních dívek jejího věku! Přestože se aktivně účastní zábavy, má v sobě něco zvláštního. Nechce příliš projevovat vlastní názor, ale když se jí na něj ptají, ukáže se jako zralý a soudný. Paní Lucii to až udivuje - kde se to všechno naučila?
Přítelkyni Eleně Salas, která žasne nad jednoduchostí oblečení, které si Juana bere na procházku, Juana odpovídá: "Eleno, když vycházíš z domu, vždycky mysli na to, jak by se oblékla Panna Maria."
Juana nikdy nic nežádá pro sebe, ale jen proto, aby mohla rozdávat svým chráněncům. Nikdy si nestěžuje - je velice skromná a ochotná a zapomíná na sebe, především ve styku s rodiči a sourozenci. Vyhledává poslední místo, aniž by na sebe upozorňovala.
Určité odpoutání, které často vyvolává dojem, že je myšlenkami jinde, vyplývá z jejího neustálého spojení s Ježíšem. Sklání se před Božími Věcmi a její tvář se rozjasní, když dostává Svaté Přijímání. Když maminka přijde do jejího pokoje, často ji najde pohrouženou do sebe a klečící na kolenou před Nejsvětějším Srdcem.
Její kamarádky ji častou zvou, a tak se Juanita vzdá toho mála volného času, který má, a tráví čas s nimi nebo učí katechismus ve farnosti.
Nemá nouzi o chlapce, kteří by pro ni byli "dobrou partií". Posílají jí květiny a zdržují se před jejím domem. Juanita přijímá květiny s přirozeností a sympatií, neodmítá je, ale ani je nepovzbuzuje - dává jim na srozuměnou, že od ní nemohou nic očekávat. Omezuje se na to, že s nimi jedná jako s přáteli.
Paní Lucie mlčí a očekává, že za ní dcera přijde. Má obavy jen kvůli Juanitinu zdraví.
Juanita už ví, že její matka byla informována, a tak čeká na vhodnou příležitost k hovoru. Je si jista tím, že dříve či později maminčin plný souhlas získá.
"Maminko, budu karmelitkou."
"Pokud to bude Boží vůle, budeš karmelitkou."
"Budu karmelitkou, je to Jeho Vůle."
Paní Lucie chce, aby o tom Juanita ještě chvíli mlčela - v rodině by se jistě setkala s nesouhlasem. Juanita jí svěří, že Rebeka to už ví, stejně jako některé kamarádky, ale ty o tajemství věrně pomlčí.
Její matka by byla nejraději, kdyby Juanita vstoupila do kláštera Carmen Alto v Santiagu, kde zná převorku. Juanita chce vyčkat na Znamení od Pána.
Když ji paní Lucie vidí tak vážnou a rozhodnou, zapomene ji upozornit na to, že možná nebude přijata kvůli svému zdraví. Ale děkuje Bohu za povolání své dcery a slibuje svou podporu. A pomodlí se za ni novénu k Terezii od Dítěte Ježíše.
