Životopis (28)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Bůh je můj Počátek a můj Cíl
V internáru je Juaniným zpovědníkem otec Villalobos, který pravidelně dává duchovní rekolekce. Tentokrát si jako téma zvolí: "Cílem každé bytosti je Bůh."
Po rozjímání jeho slov si dívka zapíše do svého deníku: "Patřím Bohu. On mě stvořil, On je můj Počátek i Cíl. Abych byla Jeho úplně, musím konat Jeho Vůli. Jestliže můj Otec zná přítomnost, minulost i budoucnost, proč bych se Mu neměla s plnou důvěrou odevzdat? Od nynějška se vkládám do Tvých Božských Rukou, udělej se mnou, cokoli chceš. Ano, jsem připravena k pokoře a k potrestání své pýchy. Chci žít, Drahý Snoubenče, ve skrytu, ukrýt se v Tobě, nemít jiný život než Tvůj, nezabývat se ničím než Tebou" (D 17).
Během rekolekce v dubnu 1916 si zapisuje svá předsevzetí.
"Maria, moje Matko, požehnej mi:
Podrobím se zvláštní zkoušce.
Budu se cvičit ve třetím stupni pokory, který spočívá ve vyhledávání pohrdání, potupy a pokoření s radostí a pro Lásku Ježíše Krista, a budu se považovat za nehodnou trpět pro Něho.
Opět vstanu a uložím si umrtvení, pokud mi to bude dovoleno, pokaždé, když upadnu."
"Můj Ježíši, teď jsem poznala, že všechno, co pochází ze světa, je marnost. Že je nutné jenom jedno: milovat Tě a věrně Ti sloužit a podobat se Ti ve všem. V tom bude spočívat má touha. S Tebou chci snášet veškerou potupu s radostí; pokud padnu slabostí, budu se dívat na Tebe, Ježíši, jak kráčíš na Kalvárii, a s Tvou Pomocí se zvednu. Nedovol, abych Tě třeba jen lehce urazila. Raději tisíckrát zemřu, než abych Ti způsobila i tu Nejmenší Bolest."
Neříká to ani nepíše z momentální zanícenosti. Velmi se snaží obětovat se Bohu a duším. Nabízí například svůj život za Lucha.
"1. ledna 1917. Další rok blíže k domovu. Tento rok přinese pod svým tajemným pláštěm všechny druhy bolesti a štěstí. Opřeme se o Kříž, Ten je Neměnný, nedokázala Ho rozbít staletí ani bouře" (D 18).
Lucho, nejmilejší bratr, který ji jako malou učil modlit se Růženec, se vzdaluje od Boha a zabývá se četbou filozofických úvah, jež ho stále více odvracejí od náboženství. Diskutuje s Juanitou o teologických problémech, chce dospět k Bohu pouhým rozumem. Ona se ho snaží přesvědčit, že Boha lze najít pouze pomocí víry, Božího Zjevení a modlitby. Velmi ho prosí, aby hledal Boha v hloubi své duše, a nikoli v teoriích, které přispívají k deformaci jediné Pravdy. Trvá na tom, aby soustředil svou existenci v Pánu bez přílišných otázek.
Lucho se vzdaluje Církvi a ona trpí jeho pochybnostmi: "Jsem smutná, srdce mi krvácí. Ach, dala bych za to tisíc životů, kdybych mohla! Nabídla bych za něho veškeré utrpení. Bože můj, sešli mi je, dej mi Milost snášet je, aby se Lucho obrátil" (D 18).
Do tohoto rámce zapadá její cesta modlitby. Ještě ani nepřistoupila ke Svatému Přijímání a už ji její matka a její duchovní vůdci naučili rozjímat. "Každý den rozjímám a vidím, že je to velká pomoc pro mé posvěcení. Četla jsem životopis svaté Terezie a ona doporučuje těm, kdo se začínají modlit, aby si představili duši jako zahradu plnou plevele a jedovatých stromů a všechno velmi vyprahlé. Když se člověk začne modlit, Pán dá do této zahrady krásné rostliny, o které se máme starat, aby neuschly. Proto začátečníci musí čerpat vodu ze studny, a to je náročné..." (D 18).
Juanita se snaží přiblížit ideálu svaté Terezie od Ježíše, reformátorky Karmelu, která se stane její matkou. V klášteře dostane na základě výběru převorky její jméno a bude se cítit nehodná ho nosit.
Ještě však nepřečetla celou Knihu života od světice z Avily. O osm měsíců později napsala převorce, že přečetla pouze život svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Alžběty od Trojice. Výrazně se u ní projevuje tereziánská spiritualita: odstup, umrtvování, přání obětovat se za Spásu duší, cesta modlitby, její nepřetržité důvěrné setrvávání s Ježíšem, pokora. Zjevně je povolána ke kontemplativnímu životu.
To však neznamená, že by se nyní aktivně nezabývala také aktivní charitativní činností. Za své úspory koupila v Santiagu léky pro nemocné rolníky, o které pokorně pečuje, a stará se i o jejich duše.
Její matka a teta Juana ji naučily poskytovat první pomoc a ona se nezastaví před ničím; pokud jí kdysi připadala odporná myšlenka spát v posteli, kde předtím leželi jiní pacienti, nyní klidně použije košile na očištění a obvázání ran, všemožně slouží starým nemocným a krmí nemohoucí.
