Životopis (3)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
"Kde je Nebe?"
V létě všichni utíkají před horkem ze Santiaga a přesouvají se na úžasné místo, pouhých 18 km od města Los Andes a zhruba 60 km od Santiaga. Je to Hacienda Chacabuco, vlastněná panem Eulogiem: její pozemky sahají až k argentinské hranici. Pro děti je to ráj.
Prázdniny se prodlouží alespoň na tři měsíce.
Dědečkův dům, postavený ve stylu autentické chilské architektury, je obrovský. Místnosti přecházejí v otevřená sloupořadí a nabízejí výhled na pěkný hlavní dvůr, který sousedí s parkem. Výhled pokračuje ke hřebeni And, které tuto nádhernou krajinu korunují.
Během léta u nich působí jako kaplan mladý kněz, otec Fernando Castel, asumpcionista. Juanita sleduje všechny jeho kroky, zahrnuje ho otázkami a chce pochopit všechno: Přijímání, modlitbu, Pannu Marii, Ježíše Ukřižovaného.
Nejvíc ji zajímá Nebe: představuje pro ni Neproniknutelné Tajemství. Je tam Ježíš a Panna Maria, babička z matčiny strany a manžel tety Jany a všichni hodní lidé... Je to tak?
Ví, že v Nebi člověk nic nepotřebuje a že štěstí spočívá v kontemplaci Boha.
Kněz bere purifikatoria, Juanita mu pomáhá nosit vodu. "Otče, přijdeme do Nebe?" - "Ano, dceruško, přijdeme do Nebe. Ale co myslíš, Juanito, kde je Nebe?" - "Tam nahoře," odpoví a ukazuje na hřeben And. - "Dobře, ale podívej, když vylezeme na tamty vysoké hory, ještě bude hodně chybět, opravdu moc, abychom dosáhli do Nebe. Ne, to není cesta do Nebe. Pravou cestou do Nebe je Ježíš ve Svatostánku."
Juanita neúnavně mluví o Bohu: kdekoli jsou otcové misionáři, tam je i ona - poslouchá, ptá se, pomáhá.
Pomáhá s misiemi, doprovází kaplana při návštěvách nemocných vesničanů, sleduje bratrance a sestřenice a starší sourozence, kteří vyučují církevní dějiny a připravují děti na první Svaté Přijímání.
Téměř nevědomky přijímá Boží Obraz s upřímností a čistotou dítěte, jež kráčí se zavřenýma očima s jistotou, že anděl strážný je povede po správné cestě.
