Životopis (35)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Mariina dcera a oceněná básnířka
Na svátek Nejsvětějšího Srdce, 15. června 1917, slaví jezuita, otec Ramón Font, Mši v kapli koleje na ulici Maestranza. Po svátostném požehnání dostane sedm žákyň, mezi nimi i Juanita, nejvyšší vyznamenání, které se uděluje za příkladnou zbožnost, plnění povinností a výborné chování. Jsou přijaty jako Mariiny dcery. Slavnost řídí otec Font za přítomnosti matky Izquierdo (hlavní učitelka a pověřená osoba Kongregace Mariiných dcer), matky Alaysy a všech řeholnic.
Před Oltářem se dívky obracejí k Panně Marii a každá vysloví formuli zasvěcení: "Uznávám Tě za svou Matku, Královnu a Vzor. Zasvěcuji Ti svou duši, své tělo, všechno, co jsem, a všechno, co mám, jako svědectví nejhoroucnější lásky..."
Matka Izquierdo jim dává stříbrnou medaili zavěšenou na hladké bílé stužce. Juanita je dojatá. Vždycky si přála patřit k této kongregaci! "Nejsem jen Ježíšova snoubenka, ode dneška jsem s Ním spojena ještě víc, jsem Jeho sestra, jsem Mariina dcera" (D 22).
Dostává se jí také sympatické lidské útěchy: matka Serrano, učitelka literatury, uložila dívkám práci na téma života středověkých rytířů. Juanita dostává první cenu za svou práci nazvanou "Ali".
Inspirována tématem "Aliho", mladého středověkého trubadúra, a s představou orla s křídly rozprostřenými v nesmírném vzdušném prostoru, mimo jiné píše: "Po vážných úvahách si říkám: není snad pravda, že člověk má tisíckrát silnější křídla? ... Nerozmachuje snad křídla inteligence k letu do nekonečných dálek, až se ztratí v Nezměrných Hlubinách Boží Velikosti? Nepozvedá se až k Nejvyšší Kráse, když vidí krásy této země? ... Nestoupá ještě výše, když se v Chrámu Páně vkleče modlí a prodlévá v tajemných rozhovorech s Nejvyšším? ... Šťastný ten, kdo umí roztáhnout křídla a žít pořád ve výšinách!"
Zabývá se stále jen Bohem. Nebo lépe řečeno, Ježíšem Kristem, s nímž Juanita pociťuje stále větší sjednocení.
19. červen. "Dnes jsem se sjednotila s naším Pánem. Jak Ho miluji! Nabídla jsem se Mu za obrácení některých osob. Velmi trpím, když pomyslím na to, že v těchto duších je Ďábel, a nikoli Bůh, že Ježíš je volá a očekává je ve Svatostánku, a ony Ho nevnímají. Ach, Bože můj, jak nás miluješ a jak jsme nevděční! Ježíši můj, Snoubenče mé duše, nabízím se Ti, učiň se mnou, co chceš.
Dnes jsem musela velice bojovat, abych se nerozčílila. Bože můj, Tys mi pomohl, děkuji Ti. Při úklidu věcí a během odpočinku jsem byla výborná, ale v hodinách ve škole tomu tak nebylo. Náš Pán mi řekl, že nepřijme mou nabídku, ale že mě vyslyší a dá oněm duším Milost obrácení, ale až za určitou dobu. Řekl mi, že se mám sjednotit s Ním na Kříži, že mě chce vidět na Kříži."
20. června. "Zítra, na svátek svatého Aloise Gonzagy, učiním slib, že se nedopustím žádného vědo,ého hříchu. Ježíši můj, pomoz mi ho dodržet.
Rozjímání bylo dobré, dělala jsem to, co mi doporučil otec. Můj Ježíš ke mně dnes ráno hodně hovořil. Opřel si mě o Své Srdce a řekl mi, že mě miluje. Jeho Hlas byl tak Sladký! Jsem celá Jeho. Řekl mi, že si mám poznamenat činy, které konám, ale zapomněla jsem na to. Řekl mi, že Ho mám jen napodobovat" (D 23).
