Životopis (36)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Pokoj během bolestných změn
Když se rodina Fernández Solarova dozví o ztrátě Chacabuca, uvědomuje si, že navždy ztrácí část svého života.
Pozemky, které už vstoupily do dražby, koupil don Pasquale Baburizza.
Smutek ještě vzroste, když se dozvědí, že přišli nejen o pozemky, ale musí se i přestěhovat, aby snížili náklady. Stěhují se do ulice Vergara, do domu, který vlastní bratři Fernández Jarquemada, kde budou obývat dostatečně velké přízemí.
Paní Lucie musí už podruhé zredukovat služebný personál. Z deseti služebných si ponechá jen čtyři, ty nejstarší a nejméně výkonné. Ostatní pracují u jiných členů rodiny a mají příslib návratu, kdyby se situace zlepšila. Tak je tomu v případě kočího Ladislava a stájníka Renata. Další služebné se vrátí po roce a půl, protože se bez nich nemohou obejít. Schopné pracovat jsou ve skutečnosti jen Ofelie a Zuzana.
Jediná klidná zůstává v tomto bouřlivém období Juanita. Přestože nevýslovně trpí ztrátou Chacabuca, především kvůli milým lidem, které už neuvidí, dokáže zůstat v klidu. Vlídně a rozhodně říká matce: "Maminko, netrap se, nabídni to Pánu."
Utěšuje a povzbuzuje svého otce, který trpí pocitem viny: "Netrap se, Bůh zkouší ty, které miluje. Co pro nás znamená, že se to stalo, když je to Jeho Vůle?"
Sourozencům opakuje: "Nemáme se dívat na materiální věci, důležité jsou věci duchovní."
Kvůli jejímu klidu a pevnosti jí, aniž by o tom věděla, říkají "klenot domu". Bohužel tam pobývá tak málo! Všichni mají radost, když jednou za měsíc přijede na dva dny z internátu nebo když se dostane domů o svátcích nebo na prázdniny. Otec ji považuje za světici a matka se uklidní, už jen když ji uvidí: Juanita přináší klid a pokoj. Jejím hlubokým přesvědčením je dodávat v situacích zkoušek pokoj.
"Co jsou všechny věci, ne-li marnost? Vše pomíjí, vše umírá. Proč bych se tedy měla upínat k pomíjivým věcem, když mě nepřivedou k Bohu, který je mým Cílem? Můj Bože, nevím, jak se Ti mám odvděčit za Dobrodiní, která mi poskytuješ. Od nynějška pro mě bude důležitá chudoba a pohrdání, neboť to mě přivede k Tobě. Chci být netečná ke všemu, kromě toho, že Bůh je v mé duši" (D 29).
"Jak je vše jiné, když na to pohlížíme ve světle smrti! Věci se jeví v celé své skutečnosti a duše volá: ´Marnost nad marnost a všechno je marnost.´ Všechno je nicota, všechno, co svět oceňuje, nemá žádnou hodnotu. Ježíš Kristus je opovrhován. Teď chci být chudá. Bohatství, peníze, oblečení, pohodlí - k čemu mi to bude na smrtelné posteli? K čemu je skvělé jméno, čest, sláva a pochlebování a úcta u lidí? V hodině smrti vše zmizí s tímto tělem, které se rychle stane nádobou hniloby a zkázy" (D 29).
