Životopis (4)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
"Touha po svátosti smíření a Eucharistii"
Ne vše je ale u Juanity harmonické a dokonalé. Povahu zdědila po své matce: je energická, ale i netrpělivá a někdy i prudká. Je trochu marnivá, občas povýšená a také líná. Snadno se rozpláče, je velmi citlivá.
Snaží se překonat všechny tyto nedostatky, i když si toho nikdo nevšímá. Pro lásku k Ježíši slibuje, že nikdy nepůjde spát, aniž by poprosila za prominutí osobu, kterou během dne urazila. Stále se však hašteří a rozčiluje. Lituje toho, ale pořád se to opakuje, i když méně často. A kdyby se už od počátku nekontrolovala, jistě by se brzy stala "malou nezbednicí". Kolikrát se musí kousnout do rtu, aby neodpověděla, nebo utéci pryč, aby neuhodila ty, kteří ji zlobili! Ale pokaždé chce začít znovu: chce se změnit.
Slýchala, že ten, kdo se vyzpovídá, se skutečně změní. Proto zamíří do dědečkovy kaple a žádá kanovníka otce Annibala Carvajala, aby ji vyzpovídal. Kněz jí vysvětluje, že to není možné, protože je ještě příliš malá. Když vidí její odhodlání, nabádá ji, aby mluvila s Pánem a prosila Ho o Sílu, s níž by mohla ovládat svou povahu.
Večer je její touha mluvit s Ježíšem tak velká, že s křikem volá Ofelii, aby jí pomohla odříkávat modlitby, jinak se jí nepodaří usnout.
Každý den se účastní Mše, stejně jako její matka a teta Juana, matčina sestra - vdova, jejímž manželem byl Luis Alberto Dominguez Cerda. V okamžiku Přijímání ji zachvátí smutek - nedokáže pochopit, proč nemůže přijmout Ježíše. Vysvětlují jí, že zatím není připravená, že ještě není dost velká (je jí šest let).
V Chacabucu se její úzkosti zmírňují. Žádá kaplana, který u nich v létě slouží, aby ji naučil přijímat duchovně. Otec Bernardo Aránguiz jí vysvětluje, že k dosažení Ježíšovy Přítomnosti stačí velké přání mít Ho v srdci.
"Takže Ho tam mám?" Jakmile kněz souhlasně přikývne, běží Juanita za svou sestrou a radostně volá, držíc se za srdce: "Rebeko, mám Ho tady, mám Ho tady!"
Duchovní Přijímání obnovuje velmi často. Mnohdy bývá nemocná a nemůže se zúčastnit Mše, ale utěšuje se tím, že si přeje mít Ježíše v srdci.
