Životopis (40)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Klášter Los Andes na dohled, ale...
14. srpna se Graciela Montes vydává na návštěvu své sestry v Los Andes. Využívá této příležitosti a ukazuje jí dopisy, v nichž Juanita vyjádřila své přání vstoupit na Karmel. Převorka, matka Angelika od Nejsvětější Svátosti, se o Juanitu zajímá, pobízí ji, aby jí napsala, a posílá jí Obrázek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Ostatně sestra Marie Terezie od svatého Jana od Kříže si na Juanitu dobře pamatuje, protože ji jako malou nosila v náručí.
Z koleje Juanita nemůže převorce napsat svobodně, protože veškerá korespondence je kontrolována, a tak to učiní až po svém návratu domů.
V téže době dostává dopis od otce Coloma, který k ní promlouvá ohledně výběru kláštera a navrhuje jí - mezi jinými - i klášter ve Viña del Mar.
"Co mám dělat? Opravdu nevím, co dělat. Jiní mi zase říkají, že na to nemám myslet, protože zbývá ještě hodně času. Schází však jen jeden rok, protože se v osmnácti chci stát řeholnicí" (D 31).
"Ježíš mi řekl, že mám poslechnout svého zpovědníka a s důvěrou se odevzdat do Jeho Božích Rukou a o nic se nestarat. Zkoumala jsem, co mě vede na Karmel, a to hlavní je, že tam budu žít jako v Nebi, protože se neoddělím od Boha ani na okamžik, budu Ho chválit, neustále opětovat Jeho Milosrdenství a nebudu se starat o nic světského" (D 31).
Zatímco si Juanita toto přeje, absolvuje intenzivní boj se záhadnými okamžiky tělesné a morální únavy (jež způsobila Prozřetelnost).
Pondělí 27. srpna: "Nevím, co mi je - mám pocit, že každou chvíli omdlím. Dnes jsem se několikrát snažila nenechat se ovládnout smutkem. Včera jsem vyvodila z rozjímání cíl ukazovat po celý den veselou tvář, a dodržela jsem to... Nevím, jak se mám, ale jsem šťastná, protože trpím: trpím s Ježíšem, abych Mu mohla být Útěchou a abych mohla napravit hříchy své a hříchy všech lidí. Je to morální smutek, ale slovy žalmisty: Moji nepřátelé mě obklíčili, avšak důvěřuji v Hospodina, který působí zmatek v jejich řadách" (D 32).
28. srpna: "Cítím se každým dnem hůř, nemám sílu na nic, ale je to Boží Vůle. Nechť se mi stane, jak chce On. Matko moje, vložila jsem všechno do Tvých Rukou, proč jsi mě opustila? Učiň, abych dobře rozuměla učivu, abych za kompozice dostala ´velmi dobře´. Ukaž, že jsi má Matka, a dej mi všechno, především však pokoru. Drahý Ježíši, dej mi utrpení, protože mi nezáleží na tom, že trpím, když mě tak miluješ" (D 32).
"Zítra budu bez Svatého Přijímání. Poslušnost mi to velí. Co budu dělat bez Tebe, Ježíši? Co bude bez Ježíše z této ubožačky? Naštěstí Ho mám ve své duši, tam bydlí můj Ježíš, a nenechám Ho odejít" (D 32).
Její matka jí nedovolí vstát a jít ke Svatému Přijímání a také jí zakazuje modlit se večer před Křížem vkleče na kolenou. Ví, že Juanita trpí silnými bolestmi hlavy a zad.
"Když dostanu Svaté Přijímání, znovu naberu sil. Ježíš mi dává život, nejen život duše, ale i život těla. Když mi Ho berou, berou mi Nebe. Drahý Ježíši, nechť se stane Tvá, a ne má Vůle. Zítra dostanu Svaté Přijímání, dovolili mi to. Jaké štěstí! Zítra budu mít ve svém srdci Nebe..." (D 32)
Paní Lucie jí mezitím připomene, že příští rok opustí kolej a bude uvedena do společnosti.
Její sestřenice Erminia Valdés Ossa zorganizuje ples, jehož se má zúčastnit i Juanita.
Proč to maminka plánuje, když ví, k čemu je Juanita povolána? Snad si myslí, že nebude přijata na Karmel kvůli zdraví, nebo jí chce dát poznat další aspekt života, aby si mohla svou představu upevnit, nebo od ní upustit?
Juanita má v úmyslu vstoupit do kláštera následující rok, ale její matka ji chce uvést do společnosti. Zdá se, že všechny její plány se rozplynou, ale bude bojovat, aby je mohla uskutečnit... pokud to bude chtít Pán. Mluví o tom se svou matkou, která je přetížena problémy. Matka Juanitě řekne, že se bude moci stát karmelitkou, ale musí počkat a být poslušná.
