Životopis (42)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Svému otci: "Chybíš nám"
Juanita velice miluje svého otce. I když má problémy, otci o nich nikdy neřekne, protože by mohl být smutný. Naopak se snaží ještě více studovat, aby mu přinesla aspoň nějakou útěchu.
Don Miguel si pronajal statek v San Javier. Do Santiaga se vrací jen zřídka, protože je to daleko a protože se chce také vyhnout sporům s rodinou, která se ještě nesmířila se ztrátou Chacabuca. Juanita mu píše optimistické a povzbuzující dopisy, v nichž nikdy nezapomene připojit pozdravy od maminky. Zde uvádíme jeden z nich.
"Neumíš si představit, jak nás mrzela tvá nepřítomnost! Byli bychom dvojnásobně šťastní, kdybys tady byl, tatínku.
Hodně jsme chodily na procházky. V neděli jsme šly s pěti děvčaty na statek pana Riccarda Salase. Žádná paní nás nemohla doprovodit, protože jsme tam měly strávit celý den, a tak se nakonec nabídla maminka, že nás tam všechny zavede. ... Na nádraží na nás čekaly dcery pana Riccarda.
Bylo to velice zábavné... Pan Riccardo zorganizoval slavnost pro rolníky... Mají skvělé tenisové hřiště, velice jsme si to tam užily a myslely jsme na tebe, protože by se ti určitě na tom statku líbilo - je velice pěkný, všude je zelená tráva a hodně vody.
Zítra půjdeme s Chirem do letecké školy... Možná uvidíme, jak bude vzlétat letadlo. Tak ráda bych do něho nastoupila a letěla do San Javier a tam bych tě políbila a objala. Co na to říkáš?
Máme se tu všichni dobře. Ignacio měl chřipku a včera poprvé vstal z postele. Má se velmi dobře a dnes vstal poprvé bez hůlky a už tak nekulhá. Zdá se, že Pražské Jezulátko učinilo Zázrak.
Miguel právě odešel s Chirem, aby získal dobré zaměstnání.
Maminka se má docela dobře, hodně na tebe vzpomíná, protože nám velice chybíš. Doufáme, že za námi brzy přijedeš, abychom s tebou mohli strávit alespoň dva dny" (Dp 15).
