Životopis (43)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Tělesná slabost, křehké zdraví, ale...
13. září: "Nevím, co se to se mnou děje. Zacvhátil mě takový vnitřní smutek, že se cítím osamělá a oddělená od celého světa. Všechno mě nudí a unavuje. Včera jsem konečně, díky Bohu, mohla oddaně a s láskou rozjímat, což mi Pán dlouhou dobu neumožňoval, ani při Přijímání.
Můj Ježíš a moje Matka ode mě hodně žádají. Chtějí, abych je napodobovala a uzavřela se, abych žila ve skrytu a pouze pro Něho.
Obě matky karmelitky mi napsaly krásné dopisy" (D 33).
"Převorka z Los Andes mi poslala Obrázek Panny Marie a převorka z Viña del Mar mi napsala: Váš dopis se mi velice líbil, protože vidím, že mému přání ukrást vás odpovídá vaše přání být ukradena... Ale to náš Pán si přeje ukrást Juanitu... Je dobré, abyste věděla, že Svatý otec ustanovil, že dívky mají strávit dva roky mimo kolej, než vstoupí do kláštera."
2. října: Už nějakou dobu nevím, co je vroucnost. Slyším Ježíšův Hlas, ale nevidím Ho. Necítím Jeho Lásku, jsem chladná a necitlivá. A právě proto vidím svou nicotu, svou ubohost. A když jsem s Ježíšem, nemluvím s Ním, protože má představivost je někde jinde. Ale když se vrátím do sebe a vidím, jak jsem nevděčná, pláču... Chci vrhnout svou nicotnost do Hlubin Jeho Lásky a Jeho Nekonečné Moci."
5. října: "Dnes jsem byla vřelejší. Věřím, že moje malá oddanost pramení ze skutečnosti, že jsem příliš připoutána k pozemským věcem a marnosti. Chci se toho všeho vzdát. Chci žít na kříži" (D 34).
9. října: "Byla jsem silně spojena s naším Pánem, i když necítím vřelost. Dnes jsem byla velice divná - měla jsem nutkání chovat se špatně, vztekat se, dokonce plakat. Myslím, že to pramení z toho, jak se fyzicky cítím. Dnes ráno jsem téměř nerozjímala a projevovala jsem málo horoucí vděčnost za Přijímání, protože se cítím špatně. Ježíš mi však řekl, že si nemám dělat starosti, protože za to nemohu."
10. října: " Byla jsem zlá: byla jsem domýšlivá. Pane, vrhám se Ti k Nohám, protože se mi zalíbila má tvář a také jsem byla marnotratná. Nevím, co mám s takovou mizérií dělat..."
18. října: "Dnes jsem se musela hodně přemáhat. Měla jsem vztek a bolest, protože jsem neposlouchala a jednala jsem podle své vůle. Nudila jsem se a myslela jsem, že nejsem povolána a že to byla jenom iluze a že potom budu zoufat, takže toho bylo hodně. Ale modlila jsem se oddaně k Panně Marii a v hloubi svého srdce jsem slyšela Hlas mého Ježíše: ´Učte se ode Mě, neboť jsem Tichý a Pokorný Srdcem.´ A tak můj hněv zmizel. Kromě toho nám dnes jedna matka rozdělovala zákusky, mně dala malý, a já jsem dostala vztek, odmítla jsem ho a později jsem si vzala jiný. Ježíši, co říkáš tomuto zbabělému a nedokonalému vojákovi? Odpusť mi, podruhé budu lepší. Vrhám se do tohoto Nezměrného Oceánu Lásky Tvého Srdce a chci se tam ztratit jako kapka vody v oceánu, aby se má malost ztratila ve Velikosti Tvého Milosrdenství. Zjišťuji, že jsem hrdá, ale díky Bohu, který mě osvítil Svou Milostí, odnynějška chci být pokorná a zcela zapomenout na sebe sama" (D 35).
