Životopis (44)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Poslední měsíce v internátu
Poslední říjnový den je dnem odpočinku pro sestry, které v internátu pracují jako pomocný personál a starají se o úklid a kuchyni. Mariiny dcery je mají nahradit a převzít "úlohu Marty" (D 35). Juanita to komentuje: "Šťastná duše, která žije z víry! Dnes budu sloužit; být služebnicí je mým úkolem, ale v osobě bližního budu sloužit Bohu, mému Ježíši" (D 35).
Během dne poslušně pracuje v Přítomnosti Božského Hosta. "Sloužila jsem celý den jako sestra a bavilo mě to, protože jsem si představovala, že sloužím Ježíši" (D 35).
"Juanita si vybírá nejtěžší práce a služby, které vyžadují nejvíc pokory a kterým se všichni snaží vyhnout," poznamená si Anita Rucker. Ve skutečnosti se Terezie připravuje na Karmel. I tam bude vyhledávat ty nejpokornější práce a s radostí bude pomáhat laickým sestrám.
Mezitím hledí dopředu, na Karmel, a ne vše se jí zdá snadné, a to i po ekonomické stránce.
31. října. "Trpím, protože pokaždé, když žádám tatínka o peníze, říká mi, že nemá. Co nastane, až mi bude muset dát věno, abych se mohla stát karmelitkou? ... Myslím, že nebude chtít, abych šla do kláštera. Ježíši můj, důvěřuji v Tebe, jsi Všemohoucí. Přijď si mě ukradnout brzy, velmi brzy a navždy. Zítra bude v Nebi Slavnost, budu celý den zpívat a pět Chvály na svého Boha."
1. listopadu. "Celý den mě strašně bolel žaludek, ale nechť se děje Vůle Boží. Ani nevím, jak jsem rozjímala a jaké jsem měla díkůčinění, protože jsem měla pocit, že omdlím."
2. listopadu. "Byla jsem u svaté zpovědi. Při této svátosti na mě Bůh sesílá veliký pokoj. Zpovědník mi řekl, že mám prověřit svou oddanost Panně Marii, dát Jí všechno, protože Ona vše předá Ježíši. Dovolil mi obléci si kající pás. Jsem nemocná. Nemohu nic jíst, musím se postit. Jsem šťastná - Ježíš je tak Dobrý, že mi dává Svůj Kříž... I boty mě tlačí, ale nestěžuji si a nabízím to Panně Marii."
16. listopadu. "Včera večer jsem strávila hodinu s Ježíšem - důvěrně jsme spolu hovořili a On mi vyčítal, proč se v pochybnostech a utrpení neutíkám tak jako dřív k Jeho Srdci... Držel mě na Svém Srdci... Řekl mi, že díky mým modlitbám si do Svého Srdce zapsal jméno mého otce. Budu se muset smířit s tím, že neuvidím plody toho všeho."
21. listopadu. "Jsem smutná. Dozvěděla jsem se, že po odchodu z koleje možná nepojedeme na letní byt. Poprosím Pannu Marii, aby se můj otec vyzpovídal a do rodiny se vrátil pokoj. Cítím se každým dnem hůř - každou chvíli mám pocit, že skoro omdlím. Bolí mě záda a na hrudi, ale nechť se děje Vůle Boží. Také Ignacio potřebuje letní byt a Lucho je velmi hubený (nedávno se uzdravil z plicního onemocnění). Ach, Matko moje, co bych dala za to, abych mohla pracovat a pomoci jim...
Už nemůžu! Kdyby mě Ježíš nepodpíral, nevím, co bych dělala - celý den bych ležela a nic bych nedělala. Cítím se vyčerpaná, bolí mě hlava tak moc, že vidím všechno v různých barvách. Můj Bože, nabízím Ti své utrpení za své hříchy, za hříšníky, za posvěcení kněží. Zemřít! Co je krásnější? Zemřít, žít v Bohu navěky, těšit se z Boha - může existovat větší štěstí?"
