Životopis (49)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Karmel, pořád Karmel
Juanita si užívá prázdnin, přesto nezapomene napsat převorce do Los Andes: "Ctihodná matko, každým dnem myslím víc a víc na Karmel a mým horoucím přáním je jít tam a zavřít se v tomto ´malém Nebi´. O to víc si to přeji teď, když musím být v kontaktu s lidmi tohoto světa. Viděla jsem, že štěstí na světě neexistuje. Kontakt s tímto světem ve mně zanechává prázdnotu, kterou náš Pán zcela zaplňuje, když jsem s Ním v kostele... Čtu Život svaté Terezie - kolik se toho od ní naučím! Jaké horizonty mi odhaluje! Jak dobře popisuje povolání karmelitky...
Řekněte mi, prosím, zda je pravda, že před vstupem na Karmel musím strávit dva roky mimo kolej. Pokud by to tak bylo, požádala bych svou matku, aby mě vzala z koleje už tento rok. Nemůžu se dočkat, až budu celá patřit Ježíši."
Odpověď jí přinese velkou radost - není nutné čekat dva roky.
"Z toho, co říkáte, že není nutno čekat dva roky, jsem se velmi zaradovala. Myslím, že i kdybych měla projít ohněm, abych odešla už tento rok, s Ježíšem ho překonám. Hodně se za to modlete. Pro tento účel se pomodlím novénu k Mater Admirabilis, jelikož mám obavy kvůli svému zdraví. Přestože pobýváme u moře, doktor se domnívá, že jsem velmi slabá. Co mám dělat, drahá matko? Pokud Ježíš chce, abych se stala karmelitkou, dá mi zdraví. Ať se děje Jeho Vůle. Modlete se za mě, abych byla pokorná a celá Jeho" (Dp 25).
