Životopis (50)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
"Veškerou krásu nacházím v Něm"
Rozjímá o nezměrnosti moře, nechává se strhnout jeho krásou a sjednocuje se se Stvořitelem. Svou modlitbu dává do souladu se zvuky vln, mlčí, aby Ho mohla uctívat, hledá samotu, aby Mu mohla naslouchat, i když je obklopena lidmi.
"Včerejší večer byl ideální. Vyšli jsme ven a posadili jsme se na písek, protože to byl první večer, kdy byl vidět měsíc - dosud bylo vždycky zataženo. Nelze popsat nic krásnějšího... Nestává se to i tobě, Carmen, že tě zachvátí pocit nekonečna, když vidíš moře? V duši sídlí nevysvětlitelná samota, kterou může naplnit jenom Bůh, protože ve srovnání s Ním se všechno zdá malé" (dopis pro Carmen Castro).
"Matko, všechno, co vidím, mě vede k Bohu. Moře ve své nesmírné velikosti mi připomíná Nekonečnou Velikost Boha, žízním po nekonečnu. Až budu karmelitka, bude-li Bůh chtít, budu muset opustit toto všechno a řeknu našemu Pánu, že veškerou krásu a velikost nacházím v Něm, protože ve světě je všechno malé a pomíjivé. Nechci nic, jen Ježíše" (dopis převorce v Los Andes).
Stejně jako Alžběta od Trojice, i Juanita, až vstoupí na Karmel, zjistí, že je vše krásnější. "Horizonty Karmelu jsou ještě krásnější, je to nekonečno... v Bohu mám všechna údolí, všechna jezera, všechny vyhlídky..." (Alžběta od Trojice).
