Životopis (62)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Extáze
Zatímco si ostatní užívají siesty, Juanita jde do kaple a je s Pánem, který uchvátil její duši a zjevuje jí Svá Tajemství, vzdaluje ji světu a zanechává ji ve vytržení intenzivní lásky - je v extázi. V kapli ji překvapí otec Félix Henlé, redemptorista, který je tu s ostatními kněžími odpovědnými za misie.
"Jednoho dne po obědě, když měli všichni siestu, vstoupil jsem tiše do kaple, aniž bych předpokládal, že by tam byla. A co vidím? Slečna Juana ve vzduchu, asi třicet centimetrů, a její kolena ani ruce se neopíraly o klekátko; ruce měla sepnuté. Uctívala Nejsvětější Svátost, její tvář zářila, oči měla upnuté na Svatostánek. Její obličej přitom obvykle býval dost bledý.
U stolu byla vždycky velice veselá a trávila dlouhou dobu v kapli. To jsou mé vzpomínky na tuto světici a na její extázi. Jak dlouho to trvalo? Nedokážu to říct, protože jsem potichu odešel, s dojetím, jaké si nejspíš umíte představit" (dopis otce Henlého P. F. Castelovi).
Juanita otci Blanchovi prostými slovy sdělila: "Při modlitbě se u mě dostavuje takové zanícení, že strávím dvacet minut v úplném pohroužení... Občas si představuji, že jsem do Něho ponořená jako do propasti, v níž se ztrácím, a přitahuje mě Jeho Nesmírnost. Mým velkým přáním je spojit se s Ním. Ach, jak Dobrý je náš Pán! V každém okamžiku se mi zdá, že se Ho dotýkám a tisknu Ho k srdci. Občas, když mám zavřené oči, cítím Ho tak blízko u sebe, že když je otevřu, zdá se mi, že jsem ho viděla" (Dp 45).
