Životopis (66)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
Otci Blanchovi: "Budu se jmenovat Terezie od Ježíše"
Juanita píše otci Blanchovi dlouhý dopis, v němž líčí především důvody, proč považuje za Boží Vůli stát se bosou karmelitkou a vybrat si klášter v Los Andes.
"Jelikož nejvíce miluji život v modlitbě a sjednocení s Bohem. Samota Karmelu pomáhá usebrání... když jsem sama, jsem s Bohem... Chudoba karmelitky je opravdu velká: nemůžeme nic vlastnit, a tak veškeré naše Vlastnictví je Bůh.
Pokání, kterému se podrobuje, a přísnost života jsou prostředky, jimiž se má připodobnit Ukřižovanému a odčinit tak vlastní hříchy i hříchy světa...
Její oběť je neustálá... nenechává žádný prostor sebelásce. Klade si velký cíl: modlit se a obětovat se za hříšníky a kněze.
Teď vám řeknu, proč chci jít do Los Andes: ... Sestry jsou velice pozorné... Kromě toho se mi velmi líbila jejich prostota, radostnost a důvěrnost, která mezi nimi vládla... Cítila jsem se velmi šťastná, protože u nich byl pokoj, jaký jsem dlouho nezažila, neboť mé pochybnosti rostly.
Pokud tam půjdu, budou mi říkat Terezie od Ježíše...
Vyprávěla jsem matce Angelice, jak jsem tam chtěla vstoupit, když jste mi říkal o smrti karmelitek z Los Andes. Vysvětlila mi, že jejich smrt byla obětí lásky, ba dokonce si myslí, že se nabídly jako oběti za velmi vážné potřeby, které jim byly svěřeny do modliteb. Pak mi řekla, že dostanu jméno jedné z nich...
Jak už víte, otče, moje modlitba spočívá v jednoduchém rozhovoru s naším Pánem. Vnímám Ho uvnitř své duše a vrhám se k Jeho Nohám a naslouchám Mu. On mi říká, co mám dělat a čemu se mám vyhnout, jindy mi vysvětluje nějaký krok mého života... Jednou, když jsem byla před Nejsvětější Svátostí, náš Pán ke mně promluvil a řekl mi, že od té chvíle s Ním budu ještě mnohem víc spojena... a že budu v životě hodně trpět. Od té doby jsem s Ním začala být v těsnějším spojení. Viděla jsem Ho po svém boku, ale nikoli tělesnýma očima, v okamžiku, kdy se modlil ke Svému Věčnému Otci, jak jsem to viděla kdysi dávno na Obrázku. Viděla jsem Ho tak asi osm dní a poté, i když jsem si Ho chtěla představit, nedokázala jsem to, přestože dříve to bylo velmi živé...
Jedné noci, když jsem byla usebraná do modlitby (ve dne jsem byla zaměstnaná), mi Pán dal pochopit Svou Velikost a zároveň mou nicotu. Od toho okamžiku jsem začala vnímat přání zemřít, abych neurazila Boha.
Občas si přeji trpět pekelnými bolestmi, jen abych Mu dokázala svou lásku a prokázala Mu laskavost...
Jindy jsem cítila takovou lásku k Bohu, že jsem byla úplně ponořená do myšlenek na Něj, i když jsem dělala jiné věci. Síla lásky byla taková, že jsem se cítila slabá, bez síly, jako bych nebyla sama v sobě... Na mysl mi přicházela Boží Dokonalost. Když jsem kontemplovala o spravedlnosti, téměř jsem chtěla utéct a odevzdat se Jí a jít do pekla a zničit se. Prosila jsem Ho o Milost a cítila jsem se Jí naplněna."
