Životopis (9)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
První Svaté Přijímání: "Nedokážu popsat, co se děje..."
Konečně jí matka dovolí přistoupit k prvnímu Svatému Přijímání a Juanita se na na ně usilovně připravuje po celý rok. Teď je ráda, že jí to nedovolili dřív, protože uznává, že by nebyla dost připravená.
V koleji ji vyučují matka Julia Ríos a matka Ramona Gumucio, zatímco P. Colom a P. Falgueras si na žádost paní Lucie berou na starost dokončení její přípravy v kostele sv. Ignáce.
Nejšťastnější den se blíží, chybí už jen několik týdnů. Juana se už dávno naučila otevírat svou duši Ježíši a je připravena obětovat pro Něho život.Je veselá, laskavá, ochotná i soucitná a s viditelným nadšením se účastní her.
Týden před velkou událostí zahajuje ráno v koleji rekolekci a s matčiným svolením pokračuje odpoledne doma. Uchýlí se do svého pokoje, rozjímá a modlí se. Jí o samotě a zříká se toho, co se jí nejvíce líbí.
Píše dopis rodičům: odevzdá jim ho v předvečer velkého dne. Téhož odpoledne otec Mateo Crawley-Boevey zasvětí jejich dům Nejsvětějšímu Srdci, ale Juanita se této události kvůli rekolekci neúčastní. Její matka však požádá kněze, aby požehnal i jí.
Večer vyjde Juanita ze svého pokoje a odevzdá rodičům dopis, poklekne před nimi a prosí je za odpuštění všech svých provinění. Poté prosí za odpuštění i sourozence, jednoho po druhém, odebere se do kuchyně a pokorně opakuje své gesto i před služebnictvem, které pláče dojetím.
Přeje si, aby Ježíš vstoupil do jejího srdce a už v něm zůstal - připravuje se na to s velkou láskou. Nechce, aby v něm zůstala nějaká skvrna, a chce vymazat všechny hříchy z dětství, které mohou zatemňovat její duši. Ten večer se modlí ještě horlivěji; prosí Pannu Marii, aby ji vzala za ruku a dovedla ji k Ježíši.
Rodiče nemohou usnout. Paní Lucie, která je velmi citlivá, protože čeká další dítě, si přečetla dopis od Juanity a pláče dojetím nad skutkem pokory, který Juanita učinila. Hluboce dojatý pan Miguel si znovu a znovu čte dopis: "Nejdražší rodiče, děkuji za všechno dobrodiní, kterého se mi od vás dostalo, děkuji, že jste mě dali do této koleje, kde mě učí dobrotě a zbožnosti a především mě připravili k prvnímu Svatému Přijímání. Teď mi zbývá už jen poprosit vás o odpuštění za to, že jsem byla neposlušná a odmlouvala jsem. Doufám, že se těchto chyb už znovu nedopustím. Mám vás velice ráda. Vaše dcera Juana Fernández Solar" (Dp 1).
Když se Juanita 11. září 1910 probudila, bylo nádherné ráno. Poděkovala Pánu za všechna přijatá Dobrodiní - za křesťanskou rodinu, dobré vzdělání, vynikající kolej, pečlivou a přísnou výchovu a především za spoustu lásky. Všechny tyto Milosti pocházejí od Pána.
Když ji maminka oblékala a česala, Juanita byla netečná - myslela jen na Ježíše. Když jí říkali, že je velice krásná, ani se nepodívala do zrcadla.
Během cesty do koleje se za ni příbuzní modlí a ona sama se modlí, aby čas rychle uběhl a mohla brzy přijmout Ježíše.
Do kaple vstupuje procesí třiceti dívek, vede je matka Ríos a Mons. Ramón Angel Jara. Kráčejí se sklopenýma očima ke klekátku přikrytému bílou látkou, kde pokleknou;+ u každé z nich je svíčka a lilie, symboly víry a čistoty.
Juanita září. "Nedokážu popsat, co proběhlo mezi mou duší a Ježíšem. Tisíckrát jsem Ho žádala, aby si mě vzal, a poprvé jsem slyšela Jeho Milý Hlas" (D 6).
Její duše je tak čistá a průzračná, že Ho slyší: "Dcero, dej Mi své srdce, protože si v něm chci vybudovat Chrám." Od této chvíle Mu je zcela odevzdá a její duše se stává Chrámem Živého Boha. "Ježíši, miluji Tě, zbožňuji Tě" (D 6).
Odpoledne přijímá různé návštěvy a dostává mnoho dárků. Myslí však jenom na Ježíše, Přítomného v jejím srdci. Vzal si ji pro Sebe a už ji neopustí.
Juanita vyhledává ticho, aby Mu mohla naslouchat. Věří, že tak to je při prvním Svatém Přijímání i u všech ostatních. Později napíše P. Falguerasovi: "Od prvního Svatého Přijímání ke mně náš Pán po Svatém Přijímání vždycky promlouval. Sděloval mi věci, o nichž jsem vůbec netušila, a když jsem Mu kladla otázky, říkal mi, co se má stát, a to se pak stalo. Ale já jsem stále věřila, že tak je to u všech. Jednou jsem řekla mamince něco, co mi Pán sdělil. Ona mi doporučila, abych o tom pověděla P. Colomovi, ale já jsem se styděla" (Dp 87).
