15. října - sv. Terezie z Avily
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
Tato bosá karmelská řeholnice figuruje na seznamu západních světců jako Veliká. J. Bernhard ji nazval největší postavou protireformace.
„Hrad duše“, dílo této geniální španělské světice, však není školou pro prvokomunikanty. Významný benediktinský opat C. Butler řekl, že její spisy jsou praktické jen pro ty, kteří směřují ke stejné výši modlitby a spojení s Bohem jako ona. Omilostněné svátky Božích přátel nesmí být proměněny do prostoty každodenní modlitby. Jsou to mimořádné Dary a nikoliv něco ke každodennímu použití. Nikdo to nevěděl lépe než samotná světice. „Nejdříve si myslela, že získá Boha vlastními silami v bouřlivé exaltaci. Pak musela uznat, že jí není dovoleno nic dělat. Bůh přichází v tichosti k těm, kteří se Mu odevzdávají a čekají. Bůh je čin, který se uskutečňuje v těch, kteří jsou schopni přijímat. Bůh se nenechá přivolat křikem, ale v tichosti je Jeho Hlas Silný.“ U Boha platí prvenství pokory, nikoliv netrpělivé hromadění slov v násilné zbožnosti… Nespěte! „Nespěte! Nespěte! Vždyť není míru na zemi.“ Ne, nebylo míru. Španělsko v 16. století bylo ohrožováno ze všech stran. Na jeho březích hlučeli smrtelní nepřátelé. Středomoří se stalo rejdištěm organizovaného zločinu ve velkém. Kdybychom nebyli tak zahleděni do sebe a do svého, věděli bychom, že islám útočil na hranice celého Západu. Pak bychom nezapomínali, že venkovské kostely byly přeměňovány na pevnosti až hluboko v zázemí. Neboť turecké nebezpečí hrozilo bez konce. Křesťanští zrádci, italští a řečtí renegáti vybudovali musulmanům loďstvo, které děsilo Evropu. Ostrov Kypr křesťané ztratili, Maltě hrozila okupace. Vítězství křesťanů u Lepanta přineslo malý oddech. Ale brzy do rukou nepřátel padl Tunis. Následoval Alžír. Na pobřeží Španělska, Sicílie a Kalábrie docházelo k hromadným únosům, v Provenci byly přepadány města a vesnice a jejich obyvatelé odvlékáni do otroctví. Od severu se šířil protestantismus. Nikoliv hlučnými vojsky, nýbrž tajnými agenty po nejrůznějších cestách. Napadal všechno, co bylo katolickému entuziasmu svaté a nedotknutelné. „Celé křesťanství je v plamenech!“ Karmelitka nemohla působit navenek jako jezuité. Pokouší se o to tedy vnitřně. Bude působit skrze modlitbu. Bude se ještě naléhavěji a vytrvaleji, ještě uvědoměleji modlit za překonání všech útrap, které doléhají na Církev. Bude se modlit za Spásu duší, za Spásu všech duší. Stejně tak se bude modlit, aby kázání nabyla nové síly a inspirace, aby kněží a řeholníci byli světější, aby rostla uvědomělost věřících. Aby bylo možno se lépe modlit, bylo nutno vyhnat z klášterů všechno zesvětštění. Tak se Terezie stala reformátorkou svého Řádu, „Svatého Karmelu“. Žádala přísnější klauzuru. Počet sester musí být menší. Domy musí být menší. V konventu nesmí být více než třináct sester. Budou muset bydlet v nejprostších celách a vlastnit jen to nejnezbytnější. „Střezte se, moje sestry, budovat nádherné kláštery. To od Vás žádám pro Lásku Boží a pro Nejdražší Krev Jeho Syna. Kdyby k tomu přesto došlo, tyto domy by musely být zbořeny v den, kdy budou dostavěny.“ Tak vznikly ony „hrady modlitby“. Ve Španělsku, ve všech katolických zemích Západu. S pobožnostmi jsou spojeny nejtvrdší skutky pokání. Umrtvování v jídle. Zřeknutí se všeho, co je světské. Tato žena popřela skutečnosti politiky, světské moci, pozemských příčin. Pro ni existovala jen jedna realita: modlitba, adorace. Všemohoucnost modlitby!
