KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

1 - Důvody, jež mě přiměly založit tento dům, jsem už uvedla v knize, o níž jsem se zmínila (1), kde jsem také vylíčila některé mimořádné projevy Přízně, jimiž mi Pán dal na srozuměnou, že by Mu tam bylo hodně slouženo.
Na počátku jsem neměla v úmyslu zavést tam takovou přísnost, ani jej založit bez důchodů. Naopak jsem chtěla, aby v něm nic nechybělo. Byla jsem tak slabá a přízemní...nicméně nemínila jsem hýčkat přirozenost: měla jsem dobrý úmysl.

2 - V té době však jsem se dověděla, jaké škody a jaká krveprolití páchali ve Francii luteráni a jak se rozrůstala tato zlověstná sekta. (2)
Hrozně mě to trápilo a jako bych něčím byla či něco zmohla, naříkala jsem před Pánem a prosila Ho, aby tomuto zlu zabránil. Zdálo se mi, že bych tisíckrát obětovala život, jen abych zachránila jedinou z mnoha duší, jež tam šly vstříc záhubě. Ale protože jsem žena a tak ubohá, neschopná vykonat k Boží Slávě, co bych chtěla, toužila jsem upřímně - a dosud po tom toužím, aby proti tolika nepřátelům, která Pán má, aspoň ti nemnozí Jeho přátelé byli zbožní. A tak jsem došla k rozhodnutí, vykonat to málo, co záviselo na mně: plnit evangelické rády co možná nejdokonaleji a starat se o to, aby tak jednalo i těch málo řeholnic v tomto domě.
Důvěřovala jsem Boží Dobrotě, že nepřestane pomáhat tomu, kdo se všeho zřekne z lásky k Němu; a protože mé družky byly takové, jak jsem si je představovala ve své touze, jejich ctnosti by skryly mé chyby, a tak bych se mohla aspoň v něčem líbit Bohu. Svými modlitbami za obránce Církve, za kazatele a učence, kteří Ji hájí, bychom pomáhaly, jak jen můžeme, svému Sladkému Pánu, který je tak podle pronásledován těmi, které zahrnul tolika Dobry. Zdá se, že tito zrádci Ho chtějí znovu ukřižovat a nenechat Mu místo, kam by složil Hlavu.

3 - Ach, můj Vykupiteli, nemohu se na to zadívat, aniž by mi přitom nepukalo srdce! Jací jsou to vůbec křesťané? Je to možné, že Tě pronásledují vždy ti, kteří Ti jsou nejvíce zavázáni, neboť sis je vyvolil za Své přátele, a udělil´s jim Své Nejkrásnější Milosti, přebýváš mezi nimi a sdílíš se jim ve svátostech? A nestačí jim, že pro ně trpěl?

4 - Jistě, můj Pane, dnes opustit svět, to nic není. Je-li vůči Tobě tak nevěrný, co můžeme očekávat my? Zasluhujeme snad, aby s námi zacházel ohleduplně? Prokázaly jsme mu snad větší dobrodiní, aby na nás hleděl přátelsky? Co tedy je? Co od něho budeme očekávat my, jež jsme se z Boží Dobroty zbavily té morové špíny, která je už v moci Ďábla? Svýma vlastníma rukama si připravili pořádný trest! A za své rozkoše právem zasluhují věčný oheň. Avšak tím hůř pro ně.
Jistěže mi kvůli ztrátě tolika duší puká srdce, avšak kvůli spáchanému zlu se už tolik netrápím. Chtěla bych aspoň, aby už nikdo nebyl zavržen.

5 - Mé sestry v Kristu, společně se mnou proste Boha o tuto Milost. On vás shromáždil kvůli tomu: toto je vaše povolání, toto je váš úkol a vaše touha, kvůli tomu máte prolévat slzy a za toto se modlit.
Ne, mé sestry, není naší věcí starat se o světské záležitosti. Když přicházejí lidé a žádají nás o modlitbu za to, aby jim Jeho Výsost udělila důchod a peníze, směji se tomu a trápím se nad tím; chtěla bych, aby mnozí z nich prosili o to, aby se dokázali všeho zříci. Mají dobrý úmysl, a nakonec jim vyhovíme, když vidíme jejich zbožnost, avšak jsem přesvědčena, že v těchto věcech mě Bůh nikdy nevyslyší. Celý svět stojí v plamenech, bezbožníci dychtí po tom, aby ještě jednou odsoudili Ježíše Krista - jak se říká - zahrnují Ho nesčetnými urážkami a snaží se tisícerým způsobem zničit Jeho Církev, a my bychom měli marnit čas vyprošováním věcí, které by mohly zabránit některé duši vstoupit do Nebe, kdyby je Pán vyslyšel? Ne, mé sestry, nesmíme marnit čas tak bezvýznamnými věcmi.

6 - Kdybych nepřihlížela k lidské slabosti, jež nachází útěchu v tom, když vidí, že se jí dostává pomoci v jejích potřebách, a že také my máme pomáhat, nakolik můžeme, byla bych upřímně šťastná, kdybych mohla dát všem na vědomí, že se o takové věci není třeba modlit s takovou vroucností.