KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

1 - Nemyslete si, mé sestry, že vám musí chybět potřebné, protože nedbáte o pozemská potěšení: to vám zaručuji. Běda vám ale, kdybyste si je snažily obstarat s lidskou vypočítavostí! Umřely byste hladem, a právem.
Mějte upřeny oči na svého Ženicha; On vás má vydržovat. Bude-li s vámi spokojen, dají vám něco k jídlu i ti, kteří vám nejsou příliš nakloněni, jak vám to vaše zkušenost potvrzuje. A kdybyste kvůli tomu měly umřít hladem, blažené řeholnice od sv. Josefa! (1)
Pro Lásku Boží na to nikdy nezapomeňme! Když jsme se zřekly důchodů, zřekněte se i jakékoliv starosti o to, co potřebujete k životu, jinak je vše ztraceno. Ti, kteří z Boží Vůle musí mít takové starosti, ať jen je mají: tak je to správné, a vyžaduje to jejich povolání; ale pro nás, sestry, by to byla ztřeštěnost.

2 - Myslet na to, jak si jiní užívají, je podle mého názoru zbytečná starost o bohatství druhých; a přitom si můžete být jisté, že kvůli tomu nezmění svůj názor a nepohne je to, aby vám dali almužnu. Ponechejte tuto starost tomu, jenž Jediný dokáže změnit srdce, a je Pánem bohatství i jeho vlastníků. My jsme sem přišly, abychom poslechly Jeho Volání; Jeho Slova jsou Pravdivá: nebe a země pominou, ale Ona nikdy. Nepromrhejme Je, a nikdy nám nebude chybět, co budeme nutně potřebovat. A bude-li nám někdy něco chybět, pak nám to jen prospěje, jako svatým chyběl život, když byli zabiti pro víru v Krista a tím mučednictvím rozmnožili Jeho Slávu. Vždyť by to byla dobrá výměna, skončit už jednou se vším a těšit se z trvalého nasycení.

3 - Je to velmi důležitá rada, sestry, a zmiňuji se o ní zde, abyste si na ni vzpomněly po mé smrti. Pokud budu žít, nepřestanu vám ji připomínat, neboť jsem sama zakusila, jak veliké dobro z toho vyplývá. Čím méně toho vlastníme, tím méně starostí pak máme. Co se týká mne - a Pán to ví - zdá se mi, že mě více trápí, když dostáváme hodně almužen, než je-li jich málo. A nevím, zda to závisí na tom, že jsem několikrát viděla, jak nám Pán přispěl na Pomoc.
Kdybychom jednaly jinak a jen se na oko stavěly chudými a nebyly jimi v duchu, klamaly bychom svět. Měla bych výčitky svědomí, jak se říká, neboť by se zdálo, že jsme bohaté a prosíme o almužnu. Kéž dá Bůh, že k tomu nedojde! Kde se zakoření takové přehnané shánění almužen, tam se z toho jednoho krásného dne stane zvyk, takže se pak chodí prosit i o to, co se nepotřebuje, a k tomu ještě od těch, kteří toho mají zapotřebí víc než my. A i když dobrodinci tím neztrácejí, ba naopak získávají, my zcela jistě ne. Kéž nás Bůh před tím ochrání, mé sestry! Kdyby k tomu mělo dojít, pak bych raději toužila po tom, abyste měly důchody.

Poznámky:
(1) "Ujišťuji vás, že Mu budou vaše modlitby velmi drahé; a tak dosáhneme cíle, který jsme si vytýčily." (Rukopis z Escorialu)