KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

4 - O to se tedy vůbec nestarejte. Prosím vás o tuto almužnu pro Lásku Boží. Kdyby ta nejmladší z vás objevila v klášteře podobné sklony, ať volá k Pánu a pak pokorně upozorní představenou, že se mýlí, že se tímto způsobem krok za krokem ztratí pravá chudoba.
Doufám, že to Pán nikdy nedopustí, a že nikdy neopustí Své služebnice. A tento spis, o nějž jste mě prosily, poslouží, když už k ničemu jinému, tedy k tomu, aby vám to stále připomínal.

5 - Věřte mi, mé dcery, že Pán mi dal pro vaše dobro pochopit leccos z pokladů, jež jsou skryty ve svaté chudobě, a přesvědčí se o tom i ty z vás, které ji zakusí; ne však jaká já, neboť tehdy jsem nejenže nebyla chudá v duchu, jak jsem podle svého povolání měla být, nýbrž spíše bláhová.
Chudoba je dobro, jež v sobě zahrnuje všechna dobra (1). Je to velká nadvláda a dělá z nás pány nad všemi pozemskými dobry, neboť nám dává, že jimi pohrdáme. Vždyť co mi záleží na králech a pánech, jestliže nežádám nic z jejich majetku, ani se nesnažím jim vyhovět, kdybych tím měla byť i jen trochu urazit svého Boha? A co je mi do jejich poct, jsem-li přesvědčena, že největší ctí chudého je být jím opravdu?

6 - Pocty jdou, podle mého názoru, ruku v ruce s bohatstvím: kdo touží po poctách, ten si neoškliví peníze, zatímco komu se protiví, ten si příliš necení poct.
Je nutno si dobře všimnout této věci, neboť dychtivost po poctách vždycky s sebou přináší lpění na důchodech a na penězích. Vždyť by to bylo náramně divné, kdyby se našel chudák, kterého svět zahrnuje poctami. I kdyby byl hoden veškeré úcty, vždy by si ho málo vážili. Avšak opravdová chudoba, kterou člověk přijímá z lásky k Bohu, přináší s sebou tak velkou čest, že jí nikdo neodolá, a to proto, že se stará jen o to, aby se líbila Bohu. Ostatně to je jisté, a já to sama zakusila, když člověk nikoho nepotřebuje, má hodně přátel.

7 - O této ctnosti už jsem napsala mnoho, a protože ani nedokážu pochopit její vznešenost, a tím méně ji objasnit, tak raději už o ní přestanu, abych ji neurážela tím, že ji chci vychvalovat. Vyprávěla jsem jen to, co jsem viděla na vlastní oči, a přiznávám, a byla jsem tím tak zaujata, že jsem si to uvědomila až teď.
Avšak budiž tu z lásky k Pánu řečeno, že svatá chudoba je naším erbem; naši svatí Otcové si jí vážili a zachovávali ji od počátku našeho Řádu. Jeden historik mě ujistil, že nic neuchovávali z jednoho dne na druhý. A protože se dnes nedodržuje vnější chudoba s takovou dokonalostí, usilujme ji aspoň pro Lásku Boží zachovávat ve svém nitru. Život je jen chvíle a pak Nezměrná Odměna. A nedokáže-li člověk nic jiného než žít podle Rady Pána, dostane Velkou Odměnu, že aspoň v něčem následoval Jeho Velebnost.

Poznámky:
(1) ...a mnoho z těch, podle mého názoru, jež jsou ovocem ostatních ctností. Netvrdím to absolutně, neboť neznám hodnotu každé ctnosti zvlášť, a proto nechci mluvit o tom, co neznám. Myslím si ale, že ctnost chudoby zahrnuje mnohé jiné. (Rukopis z Escorialu)