Cesta k dokonalosti - 3,1 - 3,4
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
1 - Vracím se k hlavnímu důvodu, kvůli němuž nás Pán shromáždil v tomto domě, a je mým vroucím přáním, abychom vykonaly něco, čím bychom se líbily Jeho Velebnosti. Když vidím tak velké zlo a přitom si uvědomuji, že není v lidských silách zvládnout tento oheň bludu, jenž se šíří den ze dne (1), pak je podle mého názoru nutné sáhnout k týmž opatřením, jaká se dělají v době války. Když nepřítel vpadne do země, tu její vládce, ohrožovaný ze všech stran, se uchýlí do jednoho města, jež dobře opevní, a odtud se vrhá tu a tam na nepřítele. A protože ty výpady koná jen se zdatnými vojáky, dosáhneme s nimi víc než s velkým davem zbabělců, a často i zvítězí. A nezvítězí-li, pak ani nepodlehne; nejsou-li mezi nimi zrádci, pak se nevzdá, leč kvůli hladu. U nás však neplatí ani toto: zemřeme, ale nikdy se nevzdáme.
2 - Proč vám to vůbec říkám? Abyste pochopily, mé sestry, že se musíme modlit bez ustání, aby nikdo z dobrých křesťanů, kteří jsou v té pevnosti, nepřešel k nepříteli a aby Pán posvětil velitele pevnosti a města, totiž kazatele a teology, a protože většina z nich patří k nějakému řádu, prosit o to, aby dosáhli dokonalosti svého stavu. Na tom záleží mnohem víc, neboť nás nezachrání světské rámě, nýbrž církevní. (2) A protože nejsme tak silné, abychom hájily svého Krále, snažme se aspoň být mocné svými modlitbami, abychom pomáhaly těm Božím služebníkům, kteří se s takovým úsilím a námahou vyzbrojili vědou a dobrým životem a nyní se lopotí při obraně Pána.
3 - Snad se mě zeptáte, proč tolik trvám na tomto bodě, a proč máme pomáhat těm, kteří jsou lepší než my. Chci vám to říci: myslím si totiž, že si dobře neuvědomujete, jak jste zavázány Bohu, že vás povolal do tohoto domu, kde můžete žít v hlubokém pokoji, vzdáleny světských záležitostí, nebezpečných příležitostí a veškerého styku se světem. Toto je náramná Milost. Mluvím ale o těch, kteří Ji nemají. A dnes jsou na tom hůř, když Ji mají, protože musí pomáhat slabým a dodávat odvahy malomyslným. A co by dělali vojáci bez důstojníků? Ti musí žít mezi lidmi, hovořit s nimi, chodit do paláců a leckdy se navenek přizpůsobit požadavkům světa. Myslíte si, mé dcery, že na to stačí trochu ctnosti takhle jednat se světem, a přesto na něm vnitřně neulpět, považovat jej za nepřítele a přebývat v něm, jako by to bylo na poušti: krátce, být anděly a ne lidmi? Kdyby důstojníci tak nejednali, pak by nezasluhovali být tak nazýváni. V tom případě kéž Pán nedopustí, aby vůbec vyšli z cely, neboť by způsobili více zlého než dobrého. Ti, kteří mají vyučovat, si v této době nemohou dovolit být nedokonalí.
4 - Nejsou-li v nitru pevně přesvědčeni, že je třeba pohrdati všemi věcmi tohoto světa, odloučit se od pomíjivých věcí, aby nelpěli na ničem jiném než na věčných, nakonec selžou, navzdory tomu, že si dávají pozor, aby se jim to nestalo. Což není jejich cílem právě potírat svět? Mohou si být jisti, že se jim to neodpustí a že žádná jejich nedokonalost nebude přehlédnuta. Mnoho jejich dobrých skutků nebude oceněno a možná si jich nebudou vážit: avšak ani jeden z jejich špatných či nedokonalých skutků jim neunikne: tím si mohou být jisti.
S údivem se ptám, jak vůbec svět přišel na ideu dokonalosti? Nedbá-li o ni, pak jistě ne proto, aby se zdokonalil. Myslí si totiž, že k tomu není zavázán. Ba, je přesvědčen, že už koná příliš, když pohodlně zachovává Přikázání. Užívá ji, jen aby odsuzoval druhé, a to, co je ctnost, leckdy označuje za osobní uspokojení. Nemyslete si, že k tomu, aby někdo obstál v tomto boji, stačí malá pomoc: naopak, je jí zapotřebí nezměrně.
