KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

5 - Na prvém místě se musíme snažit zbavit lásky k vlastnímu tělu. Některé tak lpí na tom, aby se jim vedlo dobře, že jim to dá velkou práci, aby se napravily. Dělají si takové starosti o své zdraví, že to opravdu ohromuje vidět, jaké boje kvůli tomu vedou, míním zvláště řeholnice, ale i některé světské osoby. Některé řeholnice dělají dojem, jako bychom přišly do kláštera jen kvůli tomu, abychom nezemřely; a všemožně o to usilují.
V tomto domě však něco takového není možné a byla bych ráda, abyste na to ani nepomyslely. Sem jste nepřišly, abyste se hýčkaly pro Krista, nýbrž, abyste zemřely pro Krista. Vím, že i vám Ďábel někdy může našeptávat, že je třeba úzkostlivě pečovat o své zdraví, abyste mohly lépe zachovávat Řeholi. Skončí to tak, že zemřou, aniž by ji důsledně zachovávaly, neříkám měsíc, ale ani ne jeden den. Opravdu nevím, proč přišly do kláštera!

6 - Neobávejte se, že by v této věci chyběla rozvážnost; bylo by to opravdu divné, vždyť sami zpovědníci jsou hned celí ustrašení, že se zničíme skutky pokání. My pak máme takový děs před nedostatkem opatrnosti, že by si bylo přát, abychom měly takovou dispozici i vůči ostatním věcem.
Jsem jista, že se nijak nevzruší ty, jež jednají úplně opačně, jako já bych se neznepokojovala, kdyby mi řekly, že soudím druhé podle sebe, neboť je tomu tak. Já si však myslím, že jisté řeholnice jsou stále nemocné právě z tohoto důvodu. Tak to dopouští Pán, jako jednal ve Svém Nekonečném Milosrdenství se mnou: poněvadž jsem se chtěla za každou cenu hýčkat, chtěl, abych k tomu měla aspoň důvod. 
Člověk žasne nad trápením, jež si takové osoby samy připravují. Někdy je také napadne, aby se daly na pokání, a to bez míry a těžší, než předpisuje Řehole; to však trvá, jak se říká - pouze dva dny, protože Ďábel jim našeptá, že si zničily zdraví, takže z toho dostanou takový strach, že se neodváží konat ani předepsané skutky pokání.
Nezachováváme Řeholi ani v tak snadných bodech jako je mlčení, což by nám jistě neuškodilo, hned vynecháme modlitbu v chóru, sotvaže nás rozbolí hlava, a to ještě nikoho nezabije (1); a pak chceme vymýšlet skutky pokání podle své hlavy! Snad kvůli tomu, abychom nezachovávaly ani jedny, ani druhé. Často je to jen lehká nevolnost a už si myslíme, že nesmíme nic dělat, anebo si namlouváme, že jsme udělaly všechno, když jsme požádaly o dispens.

7 - Namítnete mi však: proč nám ji tedy představená dává? Kdyby vás důkladně znala, snad by vám ji neudělila. Vy samy však mluvíte, že je to nutné; lékař naléhá, aby vám vyhověla; nějaká příbuzná nebo přítelkyně je s vámi a vzdychá. Co má pak představená dělat? Obává se, aby se neprohřešila proti lásce, a proto dává přednost, abyste se toho dopustila vy, než aby se sama prohřešila. (2)

8 - K takovým věcem může dojít a já je zde uvádím, abyste se jich vyvarovaly. Jestliže nám Ďábel začne nahánět strach obavami o zdraví, pak nic nevykonáme. - Kéž nám Pán dá Světlo, abychom všechno dělaly dobře. Amen.

Poznámky:
(1) ...a jednoho dne pak nejdeme do chóru, protože nás bolí hlava; následující den, protože jsme měly bolesti hlavy a další tři dny, protože bolesti hlavy nepřicházejí. (Rukopis z Escorialu)
(2) Ona také vidí, že přeháníte a že pláčete pro nic za nic, ale protože jste tam, abyste vydaly počet ze své duše, nechce špatně smýšlet. Ach, ty slzy řeholnic! Kéž mi Bůh odpustí! Obávám se však, že se už staly zvykem! Jednou jsem viděla řeholnici, jež si stále stěžovala na bolesti hlavy a opakovala mi to mnohokrát. Podrobila se prohlídce a ukázalo se, že tím vůbec netrpěla. Trochu ji bolelo někde jinde. (Rukopis z Escorialu)